Odpoledne leží a večer ožívají. Jak je ženě mezi vojáky v Iráku?
Žen v armádě není moc. A těch na zahraničních misích ještě méně. Letecký poradní tým právě teď působí v Iráku. Přes čtyři měsíce tam s ním byla taky Věra Zapletalová.
I když je zvyklá na mužský pracovní kolektiv, úplně nevěděla, do čeho jde a co ji tam čeká. „V misi jsem byla poprvé. Irácká armáda ženy nemá. Bála jsem se, že mě nebudou brát, když jim budu něco vysvětlovat. Na začátku se mi nedívali do očí nebo třeba nepodávali ruku, ale to je jejich mentalita. Nebrala jsem to nijak zle. Chvilku to trvalo, než jsme si na sebe vzájemně zvykli, ale pak to bylo úplně bez problémů.“
A co přesně tam dělala? „Zabezpečovala jsem mentoring technického personálu iráckých vzdušných sil. S námi tam byli i naši piloti plus štábní zabezpečení, ekonomické zabezpečení, logistické zabezpečení.“
Jak rychle utečou čtyři měsíce
„Nejdřív to docela utíkalo, potom se to nějak zastavilo. Byli jsme tam přes Vánoce, někteří tam slavili i narozeniny. Tou dobou trochu zamrzí, že nejste doma,“ říká Věra Zapletalová.
Místo pobytu popisuje jako takové oplocené letiště hlídané iráckou armádou. „My jsme tam měli jenom určitou část, na které jsme se pohybovali. Byli jsme celou dobu zavření. Myslela jsem si, že nastane nějaká ponorková nemoc, ale byli jsme dobrý tým.“
Zapletalová taky pocítila, že samy ženy nemohly nikam samy chodit. „Když si po návratu můžete jít normálně nakoupit, chvilku vám trvá, než se s tím srovnáte. Měli jsme volno, když se třeba zrušilo létání. Jinak jsme pracovali tak do šesti hodin do večera. Pak jsme mohli zajít do posilovny, dívat se na film a podobně.“
Jiný kraj, jiný mrav
V porovnání s Čechy mají Iráčané na všechno víc času. „Jsou to takové jižanské typy. Odpoledne si jdou lehnout a večer jsou víc živí. Když učíte českého člověka, jde to asi rychleji. Navíc tam je jazyková bariéra. Všechno chvilku trvalo.“
Zatím je tato mise naplánovaná do roku 2018. Věra Zapletalová pracuje v Čáslavi a bydlí v Pardubicích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
