Operní pěvkyně Eva Urbanová: Duší jsem stále rockerka

15. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Eva Urbanová

První dáma české opery, sopranistka Eva Urbanová, vystupuje na českých a světových scénách 33 let a za svoji uměleckou činnost získala řadu významných cen. Kromě opery se věnuje také koncertní sféře a dokonce se občas mění v rockovou star.

Opernímu publiku se Eva Urbanová poprvé představila v roce 1987 v Plzni a za další tři roky již vystupovala v Národním divadle v Praze, jehož je dvacet let sólistkou. Další úspěchy na sebe nedaly dlouho čekat a umělkyně se začala objevovat na těch nejprestižnějších světových scénách, včetně milánské La Scaly, londýnské Covent Garden a Metropolitní opery v New Yorku.

Nastudovala a odehrála desítky rolí, a i když trémou Eva Urbanová netrpí, před každým představením se snaží být celý den v klidu: „Musím být pohodě, protože mně stačí ty nervy na jevišti. Není to tréma, ale pocit zodpovědnosti, jsem si totiž vědoma, že diváci ode mne očekávají výkon a já je nesmím zklamat. Někteří chodí i opakovaně a jim musím vždy nabídnout něco navíc, proto je také každé představení trochu jiné.“

Všechny texty si zpěvačka nosí v hlavě, nápovědu nevyužívá: „Já jsem ten typ umělce, kterého nápověda ruší, takže mám s nimi dohodnuto, že musí mlčet. Musím si poradit sama, každý text je ale naštěstí spojený s určitou melodií, a tak mi ho hudba vždy přinese.

Za vrchol své kariéry v zahraničí považuje Eva Urbanová vystupování v Metropolitní opeře v New Yorku, u nás je to pro ni účinkování v Národním divadle: „Mám Národní divadlo velice ráda a vážím si toho, jaké mám zde krásné role. V Česku je to pro mě vrchol kariéry.“

Při prvním vystoupení v Metropolitní opeře řešila dlouhý kostým

Na scéně Metropolitní opery se Eva Urbanová objevila poprvé v roce 1998 v koncertním provedení opery Pietra Mascagniho Sedlák Kavalír. S vystoupením tenkrát vůbec nepočítala, byla připravena v civilních šatech jenom jako takzvané druhé obsazení a představení sledovala z lóže. „O přestávce pro mě úplně nečekaně přiběhli s tím, že musím jít zpívat, protože zpěvačku, kterou jsem měla zastupovat, postihnul zdravotní problém. Odvedli mě do šaten pro sólisty a já si musela obléknout kostým, který na mě ještě nebyl správně upravený, byl asi o čtrnáct centimetrů delší. Režisér nám zakázal se kostýmů na scéně dotýkat, a tak jsem musela zpívat natočená k divákům vždy pouze jednou stranou. Z té druhé jsem si rukou zvedala kostým, abych se na jevišti vůbec mohla pohybovat,“ vzpomíná zpěvačka na horké chvíle svého prvního vystoupení na nejprestižnější operní scéně světa.

Drsná rockerka

Eva Urbanová má ráda výzvy, a proto se cítí nejlépe při živých vystoupeních, ať už jde o opery nebo koncerty. Kromě klasické hudby si odskakuje i k jiným žánrům, často vystupuje také s hudebníky formace BAROCK, kteří propojují rockovou muziku se světem barokních velikánů. „Původně jsem začínala zpívat jako rocková zpěvačka. Tenkrát by mě nikdy nenapadlo, že budu někdy zpívat v opeře. V duši jsem ale rockerkou zůstala,“ vysvětluje svůj překvapivý vztah k naprosto odlišnému druhu hudby operní pěvkyně.

Při náročné práci má Eva Urbanová stále na paměti, že nesmí zklamat diváky a své fanoušky. Snaží se proto i o zdravý životní styl, i když to podle svých slov příliš nedramatizuje. Nejdůležitější je pro ni, že nekouří, nepije alkohol a chodí brzy spát. Trpí však jedním zdravotním neduhem, který jí brání trávit mnoho hodin v letadle. A pokud vás zajímá, proč tedy Eva Urbanová nemůže vystoupit například v Austrálii nebo v Japonsku, poslechněte si záznam pořadu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová