Oporu uvítají „popínavky“, stromky, velkokvěté trvalky i některé druhy zeleniny

26. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pergola jako opora pro opletku (Fallopia)

Konstrukce pro rostliny by měla být nejen funkční, ale také hezká na pohled. A vybudovat bychom ji měli včas. Předejdeme tak škodám, rostliny budou prospívat. Které z nich oporu potřebují? Odpověděl nám Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.

„Když vezmeme opory ze široka, nejen jako podklad pro ovíjivé nebo šplhavé rostliny, pak oporu potřebují i větší stromy vysazované na konečné stanoviště. Listnáče, jehličnany, mnohdy několik metrů vysoké, s balíkem kořenů se musí několik let fixovat, aby zakořenily do okolí a samy pak dokázaly v zemi odolávat povětrnostním vlivům,“ říká Ivan Dvořák.

Pokud jde o trvalky, vděčné za oporu, kruh na nožičkách ve výšce 60 až 80 centimetrů (podle vzrůstnosti) mají rády pivoňky. Jejich krásné těžké květy dokážou za dešťů a větru, bez opory, „keř“ úplně rozválet.

Kovová opora pro pnoucí růže

Opory pro rostliny, které mají dáno šplhání za světlem, sluncem (břečťan, psí víno, plazivá hortenzie, plaménky, divoká réva, chmel, růže apod.), mohou být přírodní (skála, strom), využívající staveb (stěny obydlí, různé zídky, stěny hospodářských budov), nebo účelové, umělé (dřevěné konstrukce, kari síť, oblouky nad besídkami atd.). Na těch mnohdy rostlinám pomáháme, měníme poněkud směr, kterým by se měly vydat. To bývá nejčastěji u loubí pokrytého růžemi, u tvorby zelené stěny, například z hlohyně či vistárie.

Opora se hodí i pro některé druhy zeleniny: pro fazole, hrášek, pro okurky. Použít můžeme síť s většími oky, nebo vyrobíme „stan“ ze tří tyček nahoře svázaných k sobě. Zelenina se bude lépe sklízet, plody budou kvalitnější.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová