Osm divokejch a třicítka na krku. Divokej Bill před pauzou zahraje už jenom párkrát
Osmičlenná kapela vyrazila na stejný počet samostatných, velkých koncertů. Další zastávkou je v pátek 26. června Cihelna v Pardubicích.
„Je to náš třetí koncert z osmi. Letos děláme trochu rozloučení. Utlumíme naše hraní kromě několika výjimečných akcí. V roce 2028 oslavíme 30 let. Chtěli jsme udělat slušné rozloučení na ty dva roky po republice,“ vysvětluje kytarista a zpěvák Roman Procházka.
Víc času pro sebe
V čem jsou vlastní koncerty jiné oproti festivalům? „Na festivalu máte nějakou hodinu, kdy zahrajete maximálně 14 věcí. Takže co nejvíc hitů. Na samostatném koncertu jich stihneme třeba 26. Někdy se to protáhne přes 2 hodiny. Lidi nás znají, vědí, na co jdou, chtějí si užít večer a zazpívat si naše písničky. Komunikace s fanouškem je mnohem bližší. Je to až rodinná atmosféra.“
Všechna vystoupení letní šňůry jsou v zeleni. „Neradi hrajeme na betonu. Proto různé parky, koupaliště, zelené louky a stromy. Dáváme si záležet na všem, co v areálu je. Včetně jídla a pití. Minule jsme třeba řešili čalamádu na hranolky. Děláme to dlouho a náš tým ví, jak k lidem přistupovat,“ říká Procházka.
Člen kapely měl čerstvou občanku, když s ní začínal. „Asi bychom si nikdy neříkali, že se dostaneme tam, kde jsme. Vždycky jsme chtěli jít co nejdál. Chtěli jsme hrát, což nás pořád baví. Muzikou žijeme naplno. Občas se nám dokonce daří dělat hudbu do filmů a podobně.“
Co všechno obnáší příprava jednoho koncertu? Jak kapela dává dohromady setlist? Poslechněte si celý rozhovor s jednou osminou kapely.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.