Osobností Ústeckého kraje se stal Lukáš Pulko. Dětem je potřeba dát prostor k vyžití, říká

Lukáše Pulka na cenu Osobnost roku 2021 Ústeckého kraje nominovala ředitelka Národní asociace dobrovolnictví v Ústí nad Labem Lenka Vonka Černá. Čím si Lukáš nominaci zasloužil?

Čtěte také

Míč spojuje. A my jsme společným gólem spojili Romy, říkají Lukáš Pulko a Jaroslav Horváth, které osobně přijal papež František

„Lukášovu práci sleduji už řadu let. Moc se mi líbí, jak pracuje s dětmi, hlavně s mladými chlapci v rámci sportu. Líbí se mi také, že je zástupcem Romů. Je to muž, který své komunitě jde příkladem, a to nejen tím jak žije a pracuje, ale i tím jak tráví volný čas.”

Anketu pořádá šéfredaktorka severočeského Metropolu Ladislava Richterová jako poděkování lidem, kteří v regionu dělají něco výjimečného:

„Letos šlo o již 11. ročník ankety a dosud tedy žádný Rom nikým jmenován nebyl.”

Překvapil vás výsledek?

„Upřímně ano. Jméno Lukáš Pulko totiž není úplně známé. Málokdo ví, co dělá. Trochu se o něm začalo mluvit, když ho přijal papež František a udělil mu požehnání. To pro něj bylo zadostiučinění.”

V anketě hlasovalo celkem 1639 lidí, z toho 379 pro Lukáše Pulka.

‚Na plácku‘ vyrostlo několik generací skvělých sportovců

Dětem, a to zejména těm z Krásného Března v Ústí nad Labem, se Lukáš Pulko věnuje od roku 2015. Jak sám říká, teď už má v klubu Mongaguá třetí generaci:

„V první generaci tu byli Dan Hajaš a Honza Koňa, kteří jsou dnes profesionálové. Oba se dostali do české futsalové reprezentace. V druhé generaci to byli Pája Hajaš a Honza Slepčík, ti zase hrají v FK Ústí nad Labem. Obě generace byly hodně úspěšné.”

„Současnou třetí generaci nejmenších jsem začal trénovat vloni. Je jich asi dvacet.”

A neunavuje vás to, začínat pokaždé s novou várkou dětí?

„Právě, že ne. Spíš mě to nabíjí energií. Kluky, které dva až tři roky vychovávám a je jim kolem 15 let, předávám do různých fotbalových klubů, především do FC Rapid Ústí nad Labem, který hraje první futsalovou ligu.”

Kde trénujete?

„Na plácku v Družstevní ulici. Dlouhodobě se snažím, aby s tím město něco udělalo. Ne jen u nás, ale i v ostatních městech, ve kterých Mongaguá působí. V Ostravě už se to povedlo, u nás v Ústí také dva plácky, ale pořád je to málo. Dětí, které si hrají venku, je obrovské množství a je potřeba jim dát prostor k vyžití.”

Proč jste se do toho vůbec pustil?

„Odmalička hraju fotbal. Vyrostl jsem na Výšině, na jednom malém plácku, kde nás jako kluků bylo opravdu hodně. Třeba basketbalista Lukáš Horváth – začal házením na koš na plácku a pak se dostal do první dorostenecké ligy. Nebo Jára Jancura, hokejbalista, reprezentant České republiky. A mnoho fotbalistů a futsalistů, všechno výsledek jednoho plácku na Výšině. A to je můj život, můj motor, díky kterému žiju a pokračuju dál.”