Otevřená srdce a krásná místa. Kde žijí sestřičky?

Vincentky, sestry Jana Pavla a Maristella před kostelíkem sv. Huberta na Mendryce
Vincentky, sestry Jana Pavla a Maristella před kostelíkem sv. Huberta na Mendryce

Řeholní společenství bratrů a sester najdete v Pardubickém kraji na čtyřech místech. Jsou plná pokoje, víry a naděje. Dveře tam mají vždy otevřené.

Do klášterů na Mendryce nebo v Hoješíně, kde žijí řádové sestry, obvykle nesměřují kroky turistů. Přesto můžete tato místa navštívit. Ať už vás zajímají památky nebo hledáte jen klidné místo. Třeba i pomoc v nějaké tíživé situaci. A pro své bližní jsou tu také salesiáni. V komunitě žijí v Sebranicích a Pardubicích.

Na Mendryce jsou sestry 50 let

Mendryka. Už název osady, dnes místní části obce Janov u Litomyšle, v sobě skrývá jakési kouzlo. Asi hodně lidí si láme hlavu nad tím, jak jméno Mendryka vlastně vzniklo. Je to dávná historie. Lovecký zámeček tam nechal postavit už v dobách renesance Vratislav z Pernštejna, údajně pro svoji španělskou manželku Marii Manrique de Lara. Začalo se mu říkat Menrika nebo Manrika. Ještě za Pernštejnů, na začátku 17. století, byla v jeho blízkosti založena osada Mendryka.

Původně lovecký zámeček na Mendryce, dnes Charitní domov pro sestry, prošel mnoha stavebními úpravami

V roce 1775 si na Mendryce vybudoval lovecký zámeček i Jiří Kristián z Valdštejna-Vartemberka a vedle něho kapli sv. Huberta. Majitele litomyšlského panství dodnes připomínají rodové znaky na průčelí kaple i zámečku. Romantická Mendryka se stala předlohou dějiště divadelní hry Aloise Jiráska Lucerna. V 60. letech 20. století vznikl v zámeckém areálu Charitní domov pro řeholnice. Dnes v něm žije na 30 sester společenství Dcer křesťanské lásky svatého Vincence de Paul. Lidově se jim říká vincentky.

„Pro Vincentky byly kdysi typické vysoké kornety, naškrobené bílé čepce. Pravda, všude ale musely chodit s deštníkem,“ dodává s úsměvem sestra Maristella. „Krásný je ale i náš modrý závoj, který nosíme teď.“ Sestra Maristella působí v klášteře jako ošetřovatelka. „Staráme se tu o naše starší sestry. I když slovo starý, to není to pravé. Jedné sestře je přes devadesát a tuhle mi povídala, že už se cítí být trochu starší,“ směje se sestra Maristella, která na Mendryce žije s přestávkami šest let.

Zámeček na Mendryce se stal domovem největší komunity vincentek v Česku. Šestým rokem tu žije i sestra Jana Pavla. „Staráme se nejen o nemocné a nemohoucí sestry, ale působíme i tady v okolí. Pomáháme potřebným, obrátit se na nás může kdokoliv, kdo potřebuje vyslechnout. Vedeme kroužek náboženství v Janově, spolupracujeme s litomyšlskou farností a já osobně dojíždím i do farnosti ve Sloupnici, kde pomáhám dětem v přípravách na první svaté přijímání,“ dodává řádová sestra.    

Sestřičky opravují zámek na Hoješíně

Jsou jen tři, ale mají plné ruce práce. Stejně jako jejich předchůdkyně, řádové sestry kongregace Školských sester sv. Františka. Ty byly v 50 letech více méně přinucené opustit sociální ústav ve Slatiňanech a usídlit se v zámečku v Hoješíně. Dnes je to místní část města Seč. Zámeček koupila kongregace Školských sester v roce 1959. Ženy si ho vlastníma rukama tehdy přestavovaly a vznikl Charitní domov řádových sester.

Se sestřičkami z Hoješína na setkáních s maminkami a dětmi rozhodně není nuda

„Velké zásluhy na tom má tehdejší představená, sestra Eliška Pretschnerová, na jejíž odkaz hoješínský klášter navazuje. V současné době probíhá proces jejího blahořečení,“ vysvětluje přestavená hoješínského kláštera sestra Gratia.

Původně rokokový lovecký zámeček rodiny Schonfeldů a Berků z Dubé vznikl v roce 1750, kdysi to byla jen přízemní stavba. Pro účely charitního domova vzniklo ještě jedno patro. V současnosti zámek prochází přestavbou. „Exteriér zámečku zachoval svůj rokokový charakter, ale interiér byl samozřejmě přizpůsobený životu a provozu charitního domova. Původní rokokový je už jen vstup a také štuky v kapli,“ upřesňuje sestra Gratia.   

„Naše působení je dnes zaměřené hlavně na pastoraci. Pořádáme tábory a na Hoješín na rekreaci rády jezdí křesťanské rodiny s dětmi. Náš areál je poměrně rozlehlý. Modlíme se tu, ale samozřejmě i pracujeme. Docházíme učit náboženství, pořádáme různé školní programy. Například Poselství křesťanských svátků. To s dětmi ve školách mluvíme o křesťanské tradici Velikonoc nebo Vánoc,“ dodává sestra.

Areál zámečku a domova Škoských sester sv. Františka v Hoješíně u Seče

Sestřičky z Hoješína navštěvují také sanatorium Topas v Seči, kde vedou katecheze pro tamní klienty, stejně jako povzbuzují pacienty sečského penzionu pro seniory. „Se sestrou Terezií pořádáme nejen katecheze, ale někdy si jen tak se seniory povídáme a zpíváme, myslím, že nás mají rádi,“ dodává hoješínská sestra Ancilla. Ta společně se sestrou Gratií připravuje jednou za 14 dní i setkání pro maminky, které jsou na mateřské dovolené.

Salesiáni fandí mladým

„Konejte dobro a konejte ho mnoho“, to je motto salesiánů. Ti v komunitách působí na faře v Sebranicích a v Pardubicích. Salesiáni Dona Bosca v současné době patří k největším a také nejvlivnějším řeholním společnostem na světě, ať už jde o počet členů, nebo počet zástupců ve vedení římskokatolické církve. Salesiány najdete ve 132 zemích světa.

Salesiáni pokračují v díle Dona Boska. Svatý Jan Bosco byl italský kněz, který v roce 1859 založil kongregaci salesiánů. Do Česka Salesiáni přišli v roce 1927, dnes žijí v řeholních komunitách na 14 místech. A právě dvě z nich jsou v Pardubickém kraji.

Logo salesiánů představuje dospělého člověka, který vede za ruce dvě děti a má i další významy

Na faře v Sebranicích u Litomyšle působí salesiáni od roku 1991. Společně tam bydlí, modlí se a pracují čtyři duchovní. Jejich hlavním posláním je vytvářet prostor, kde mohou mladí lidé rozvíjet to dobré, co v sobě mají. „Volnočasová střediska, kroužky, kluby, tábory a zážitkové akce jsou místem, kde se mladí setkávají se salesiány v prostředí, které mají rádi.

Zvláštní pozornost věnují salesiáni dětem a mladým. „Po vzoru Dona Bosca se snažíme vést mladé lidi k bohu, věnujeme se sportu, hudbě nebo třeba divadlu,“ vysvětluje bratr Petr Zelinka. „Vždy jsem měl na starost děti, mládež, ministranty a animátory, to mě asi bavilo nejvíc. Kromě toho jsem měl možnost rozvíjet svůj původní obor, historii a archivnictví. Teď dokončuji doktorskou práci o salesiánech za první republiky. Takže můj život je takový vyvážený. Práce mezi knihami a mládeží.“

Don Bosco v Pardubicích

Pardubické salesiánské centrum a kostel sv. Václava najdete na Zborovském náměstí. „Moderní klášter se začal stavět v roce 1939, první křídlo bylo dokončené v roce 1942. Po válce už nebylo možné pokračovat,“ říká rektor kostela a ředitel čtyřčlenné pardubické salesiánské komunity Vojtěch Glogar.

Kostel sv. Václava u salesiánů v Pardubicích

Jiří Woclawek od roku 2011 vede v Pardubicích Salesiánský klub mládeže. Cílovou skupinou jsou děti, mládež a celé rodiny ze společenství kolem kaple sv. Václava i z celé farnosti Pardubice. „Vzhledem k tomu, že spousta dětí je i z okolí Pardubic, snažíme se u nás pořádat kromě odpoledních i delší, jednodenní nebo víkendové akce. Věnujeme se i mladým lidem, kteří jsou v nějakém ohledu znevýhodnění nebo se potýkají s těžkou životní situací, doprovázíme i děti z dětských domovů,“ dodává Jiří Woclawek.

Spustit audio

Související