Pardubice nemají Loosovy vily, hodiny ano. Jejich hodnota jde do milionů

29. listopad 2025

K velmi cenným sbírkovým předmětům Východočeského muzea v Pardubicích patří podlahové hodiny, vytvořené podle návrhu slavného architekta Adolfa Loose. V období první republiky byly výjimečným prvkem interiéru funkcionalistického domu.

Sloupové hodiny s prostými liniemi vznikly ve Vídni v roce 1904. Vyrobila je tamní firma Johann Heeg, se kterou architekt a designér Adolf Loos spolupracoval. Přesně nelze určit, kdy se staly majetkem pardubické podnikatelské rodiny Piklových.

„Sbírka předmětů s uměleckou hodnotou byla panu Karlu Piklovi v roce 1949 zabavena a předána pardubickému muzeu,“ přibližuje vedoucí oddělení uměleckoprůmyslových sbírek Východočeského muzea v Pardubicích Jan Ivanega. „V roce 1969, v rámci narovnání majetkových vztahů, hodiny muzeum odkoupilo. Jako funkční exponát byly potom Loosovy hodiny součástí interiéru muzejní ředitelny. K jejich autorskému určení došlo až po roce 2010.“

Návštěvníci Východočeského muzea v Pardubicích mohli hodiny spatřit v roce 2020 a 2021 v expozici, která připomínala 140 let jeho historie. V současné době jsou rozložené a umístěné ve speciálních boxech muzejního depozitáře v Pardubicích – Ohrazenicích. „Jejich konstrukce je velmi subtilní a s tím souvisí i poškození původních šroubů. Takže fakticky potřebujeme vytvořit nové šrouby. V současné době proto sháníme prostředky na to, abychom hodiny opravili a opětovně a bezpečně je mohli vystavovat,“ dodává Jan Ivanega.

Vedoucí oddělení uměleckoprůmyslových sbírek Východočeského muzea v Pardubicích Jan Ivanega u hodin Adolfa Loose

Architekt a designér Adolf Loos (1870 – 1933) patří k ikonám moderní architektury i jejího zrodu. Udával směr, kterým se ubírala nejen v evropském, ale i světovém kontextu. Loosovy realizace v duchu architektonického purismu najdeme ve Vídni, v Paříži, jeho vily můžete navštívit v Praze. Typické funkcionalistické linie Adolfa Loose lze spatřit také v jeho rodném Brně. Na přelomu 20. a 30. let často pobýval v Plzni, ve městě je možné prohlédnout si několik původních Loosových interiérů.

Rodina Piklových

Podlahové hodiny Adolfa Loose ve sbírce Východočeského muzea v Pardubicích

Karel Pikl s manželkou Marií (rozenou Hybskou) zdědili ve dvacátých letech minulého století dům čp. 71 na Wilsonově třídě, dnešní Třídě Míru. V roce 1937 na jeho místě dokončili stavbu moderního funkcionalistického domu. V přízemí a dvorním traktu Piklovi podnikali v oblasti pohřebnictví, k tomuto účelu v areálu zřídili truhlářskou dílnu nebo garáže pro pohřební vozy a kočáry. V roce 1949 byl majetek rodiny Piklových znárodněn a cenné předměty převezeny do depozitáře pardubického muzea. Rodina Piklových musela dům opustit.

Už v době svého vzniku měly hodiny Adolfa Loose, který spolupracoval s vídeňským pasířem Johannem Heegem, velkou hodnotu. „Velké interiérové hodiny, které dosahují výšky dospělého člověka, mají v Loosově duchu čistý tvar a ve své jednoduchosti jsou monumentální,“ uvádí historik umění Východočeského muzea v Pardubicích Jan Ivanega. „Absolutní dominantou toho předmětu jsou rozlehlé, prosklené transparentní plochy, které drží vlastně ve vzduchu takový velmi tenký rámeček z poměděného kovu. Ty hodiny jsou choulostivé vlastně i na uložení.“

Podle slov Jana Ivanegy hodin, které navrhl Adolfa Loos, nebylo vyrobeno mnoho a už ve své době byly velmi drahé. „Ty nejmenší, které jsou stolní, vysoké třeba 45 a 40 centimetrů, tak se letos v lednu prodaly za 125 tisíc eur, čili za 3,2 milionu korun. A platí to skutečně dlouhodobě. V roce 2020 byly jiné stolní hodiny prodané za 160 tisíc dolarů. Podobné hodiny, které máme ve sbírce Východočeského muzea, tak byly v aukci v roce 2019 vydraženy za 447 tisíc dolarů, což je něco přes 9 milionů korun.“

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.