Pardubická „potravina“ prošla dlouhou cestou. Začala na Moravě
Sté narozeniny si říkají o slušnou oslavu. Tahle by mohla být i chutná. Střední průmyslová škola potravinářství a služeb připomene pořádnou tradici
„Úplné začátky jsou ještě starší než oněch sto let. Na počátku 20. století byl obrovský technologický pokrok. Vznikaly nové mlýny. Už v roce 1911 se objevila potřeba mlynáře vzdělávat. Stalo se tak v Úsově na severu Moravy. Po rozpadu monarchie čeští mlynáři hledali útočiště a našli ho v krásné budově v Břeclavi. Tam město tehdejším vizionářům pomohlo založit školu. Tradice tedy trvá od roku 1919,“ popisuje dnešní ředitel pardubické školy Zdeněk Zitko.
Skousli několik režimů
Po nástupu fašismu se škola musela přestěhovat z obsazené Břeclavi do Brna. „Učilo se po bytech, na různých místech. Nakonec škola zamířila do Pardubic, kde už v té době působila proslulá firma Josefa Prokopa synové vyrábějící mlynářské stroje a zařízení. Ve funkcionalistické budově ve středu města proti chrámu svatého Bartoloměje ale začala sídlit až o několik let později.“
Lidi dřív spojené se školou označuje Zitko za hrdiny své doby. „Situace kolikrát byla velmi komplikovaná. Dokázali v těžkých dobách školu pozvednout až do současné úrovně. Dnes už máme dvě pekárny, dvě cukrárny a své výrobky nabízíme i veřejnosti.“
Pátek třináctého plný slávy
Velký oslavný den odstartuje už dopoledne ve Východočeském divadle Pardubice. „Pozvali jsme vzácné hosty, spřátelené firmy. Po programu v divadle se přesuneme před školu, kde připravíme uvítací ceremoniál a následně prohlídky budovy. Absolventi se ale nejvíc těší na společenský večer v horním patře Paláce Pardubice. Třídy tam mají setkání po letech. Propojíme je i s bývalými učiteli, aby mohli zavzpomínat na studentská léta.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
