Peklák jako nejvyšší hora světa. Sportovkyně si z něj udělaly Everest

Celosvětová akce existovala už dávno před covidem. Ale právě v pandemickém roce 2020 o ní začaly obě ženy vážně uvažovat. Na Peklák podnikly 65 cest. Stejnou porci šlapaly taky dolů. „Během aktivity se nesmí spát. Součet pauz by neměl být delší než dvě hodiny, což stačí maximálně na občerstvení a schování se před deštěm anebo převlečení do suchého oblečení. Víc toho nestíháte,“ usmívají se. 

Boj v bahně

Jako první Češky v této výzvě ušly dohromady 82 kilometrů, překonaly 8905 výškových metrů, a to za 28 hodin a 17 minut. „Nejdřív cesty trvaly kolem 15 minut, pak se čas prodlužoval. Byl to záhul pro nohy, hlavně ty sestupy. Navíc hodně lilo, takže to klouzalo a musely jsme být opatrné. Pomáhaly jsme si holemi a zatejpovanými koleny,“ říká Darina Hrušková.

Čtěte také

Modré ponožky, nejmilejší tretry a ovesná kaše. Mladou atletku pohánějí rituály

Děvčata si nejvíc cení podpory kamarádů a známých, kteří jim vytvářeli zázemí. „Pořád jsme mluvili, kecali. Ani nám nepřišlo, že chodíme pořád jeden kopec. Simča nám doplňovala tekutiny, jídlo, nutila nás jíst, strojila nás.“

Když už si sportovkyně myslely, že mají hotovo, tak následně zjistily ve svých záznamech, že jim jedna cesta nahoru chybí. „Takže jsme musely jít ještě jednou. Pekláky jsme si čárkovaly, protože nebylo možné udržet v hlavě, kolikátý jdeme. Všichni nám gratulovali a najednou koukali, že jdeme ještě jednou.“

Pro Šimonka

Kateřina s Darinou tímto činem zároveň podpořily finanční sbírku na rehabilitaci pro pětiletého syna jejich kamarádky. „On se narodil s diagnózou Sotosův syndrom, což je syndrom nadměrného růstu, ke kterému má přidruženou spoustu dalších diagnóz. Několikrát ročně musí rehabilitovat, což je finančně náročné. Proto jsme se rozhodli, že by bylo super podpořit rodiče tímto způsobem. Finanční sbírka je dál otevřená,“ dodávají.

Extrémních výkonů má dvojice na kontě víc. Třeba v roce 2017 běžela z České Třebové na vrchol Sněžky. Letos v červnu plánuje jednodenní běh z města na Praděd, což je 85 kilometrů se značným převýšením.