Petr Matásek: Divadlo žije. Není to krabice, kam strčíme herce

„Zatím jsem se zabýval jinými divadly, jinými místy, kde jsem byl. Potom to zvrátil režisér Radovan Lipus, který řekl, že je třeba pracovat v Pardubicích, a tak se stalo,“ popisuje okolnosti spolupráce Petr Matásek.

Hra se zprávou

Scénograf podle Matáska musí hledat způsob, jak přiblížit lidem nějakou zprávu, která v představení je. „Otevírá se současné téma, i když jde třeba o starší hru. Tato konkrétní je docela složitá, celkem dlouhá, ale diváci stále odcházejí s určitou otázkou. Hledám vizuální řešení zpracování. Připravuji prostor, ve kterém se pohybují herci, jako situaci.“

Témata se objevují právě pro tuto chvíli. „Proto divadlo zůstává stále aktuální, pak přináší současná řešení. Nedá se říct, že bych trpěl nějakým rukopisem,“ nechce Matásek sám charakterizovat svou tvorbu.

Režisér a scénograf: velmi úzká spolupráce

„Samozřejmě záleží na osobnosti režiséra. V časové lince to vypadá dost podobně. Někde se něco musí rozhodnout, předat, pak se to musí nějakým způsobem hlídat. Zkouší se. Všechno se udržuje živé díky hercům,“ popisuje organismus divadla Petr Matásek.

Inspiraci pro práci hledá v běžném životě nebo v pohledu do minulosti. Snaží se vnímat, jak dřív lidé přemýšleli…