Petr Voldán: Klenoty z venkova aneb Tak zase za rok
Dnešní glosa nebude v doslovném smyslu o blýskavých špercích nebo snad jejich hledačích, kteří se loučí s letní sezónou. Přitom o klenotech řeč bude a o těch, kteří už je dávno našli také. Víc už ale prozradí autor glosy Petr Voldán.
Koleduju si. Označení Klenoty z venkova v titulku se vztahuje k místům, jako je Červený Kostelec, Hronov, Teplice nad Metují i dalším. Věřím ale, že “mí červenokostelečtí, hronovští i tepličtí od Metuje” mi rozumějí - jako v to věřil i Wolfgang Amadeus po pražském uvedení opery Figarova svatba. Proč?
Protože to spojení s venkovem je obrazné, a už vůbec ne přehlíživé. Nadsázku chci využit pro hlubokou poklonu všem z dějišť unikátních akcí, které zdánlivý “venkov” povyšují mezi světová centra kultury.
Myšleno naprosto vážně, s respektem a obdivem k tradicím, které chci připomenout. A kterých si pořád považujeme méně, než zdrávo. V zájmu zdravé společnosti, kulturnosti, vzdělanosti, životních priorit i obyčejných mezilidských vztahů nebo vlivu na mladou generaci.
Protože všechno souvisí se vším
Mezinárodní folklórní festival v Červeném Kostelci udržuje tradice naše a zároveň je propojuje s tradicemi ze světa. Stejně jako amatérský divadelní Jiráskův Hronov nebo horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují a mnohé další.
Důkazy, že místa mimo hlavní centra a trasy či obecně uznávaná celostátní střediska kultury jako Český Krumlov nebo Litomyšl a podobná, poskytují skutečně světovou nabídku? Tady jsou - z Červeného Kostelce po víkendu odjíždějí folklórní soubory nejen z Francie, Itálie, ale i Argentiny, Velikonočních ostrovů nebo Panamy. Určitě jsou tací, kteří si tří milionovou zemičku hledali na mapě, aby se ujistili, že jeden soubor přicestoval do Červeného Kostelce z té “nudličky” mezi Atlantským a Tichým oceánem.
A doklady, jak v uvozovkách “venkov” dokáže držet tradici akcí navzdory složitostem finančním i nedostatku lidí? Folklór v Kostelci byl k vidění už po šedesáté páté, v Hronově nakročili divadelní ochotníci k ročníku devadesátému a v Teplicích nad Metují ve čtvrtek uvítají horolezce na filmovém festivalu po šestatřicáté.
Tradice jako hrom
A dodal bych okřídlené “kdo z vás to má” - směrem k těm, kteří by s přezíravým nadhledem ohrnovali nos nad venkovskými regiony.
Dlouhá léta zaznívá na zmíněných i dalších festivalech obligátní “tak zase za rok”. Protože naše “klenoty z venkova” táhnou a neztrácejí - na štěstí - na lesku. Ale teď už pohodové pondělí i celý týden.
Související
-
Petr Voldán: Knihovnami jsme světoví aneb Od zvířete k člověku
Často trpíme pocitem, že jsme až moc malou součástí velkého světa. Zrovna na dnešek ale připadá výročí, které pomohlo k naší světovosti v oboru, kde byste to asi nečekali.
-
Petr Voldán: Dovolme si lelkovat
Daří se vám o dovolené odpočívat? Nebo jste i o tomto čase připoutáni ke spoustě údajných nutných povinností nebo alespoň k mobilním informacím a internetu?
-
Petr Voldán: Touha versus realita
Je to náhoda, že proti sobě stojí na jedné straně drsně nesmiřitelná atmosféra v politice i mezi veřejností a na druhé projevy touhy po seriózních, slušných autoritách?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
