Petr Voldán: Oni a my aneb Kde ti lidé jsou
Jen hodinu před začátkem nového týdne se Evropa začala dovídat výsledky voleb do Evropského parlamentu. A už před půlnocí v noci na dnešek propukly i diskuse o tom, tak to vlastně všechno dopadlo, tak jako začaly zaznívat hlasy nadšení i zklamání. Eurovolby glosuje Petr Voldán a to s nápovědou titulku "Oni a my aneb Kde ti lidé jsou?"
Je to dobré, vyslovit se přišlo víc lidí, než při minulých volbách do Evropského parlamentu, zaznívá mimo jiné v komentářích volební účasti u nás. Což je sice pravda, je to zhruba o deset procent více voličů než minule, kteří dali svůj hlas a nakonec vybrali našich 21 zástupců v Bruselu, ale.
Ať počítám jak počítám, možnost volit a rozhodovat o tom, kdo bude nejlépe hájit naše zájmy v Evropském parlamentu má víc než osm milionů tři sta tisíc lidí. Do volebních místnosti ale zamířilo jen necelých třicet procent z nás, což mi nepřipadá jako nějaký závratný úspěch. Evropská účast se pohybuje kolem padesáti procent. Kdežto skoro šesti milionům našich voličů je jedno, co se v Evropě bude dít, lépe řečeno, co se v unii vymyslí a potom se nás bude týkat.
Šest milionů lidí nezajímá, jakou energii budou v budoucnu používat, jestli se Evropa rozhodne řešit potíže s nedostatkem vody společně či to bude jenom na nás, nebo třeba jak moc bude nám i jiným evropským zemím do života mluvit například nevyzpytatelný americký prezident Trump, který na pozadí amerických zájmů leckdy dráždí Evropu pro ni kontroverzními kousky? To je jen pár příkladů témat, o kterých spolurozhoduje Evropský parlament, právě v minulých několika desítkách hodin sestavený.
S nadsázkou a volnou parafrází na známou písničku, ve které se zpívá "kde ty dívky nebo muži jsou" se vkrádá otázka - kde ti lidé jsou nebo byli, že je jim dění kolem nich lhostejné? A jsem skoro přesvědčen, že zrovna je v příštích dnech, týdnech i měsících docela hlasitě uslyšíme, až zase začnou brblat, kdo v tom Bruselu za nás neprosadil to či ono. A proč Evropa nedělá tohle nebo tamto. Znít budou zase oblíbené výrazy "oni" si to v té Evropě představují nějak jinak a "my" naopak tu Evropu vidíme takhle.
Jenomže zapomínáme, že nejsou "oni" a "my" - je tu Evropa a té jsme zkrátka součástí. A když je nám jedno, jak chce Evropa existovat, pak si můžeme stěžovat leda sami na sebe. Tedy stěžovat si může těch šest milionů. A teď už úspěšné pondělí i celý týden.
Související
-
Petr Voldán: Lepší je být u stolu než za dveřmi
Lepší je být u stolu než za dveřmi, to je dnešní titulek glosy Petra Voldána. Téma ale není gastronomické, jak by se mohlo zdát. Máme před sebou Evropské volby.
-
Petr Voldán: Kudy do pekla
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly - jinak řečeno, i dobrý záměr se může proměnit v něco, co jsme zrovna nechtěli. Někdy je to třeba jen špatným odhadem.
-
Petr Voldán: Skoro donaha
Hodně často si stěžujeme, jak je ze všech stran ohrožováno naše soukromí. Ale sami se chováme mnohdy tak, že vůči okolí veřejně odhalujeme soukromé záležitosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
