Petr Voldán: Přibrzdit
Nebude to glosa o dopravě. I když by to titulek mohl na první pohled napovídat. Petr Voldán glosu totiž sice nazval “Přibrzdit”, ale za dveřmi jsou tzv. “Dušičky”.
Ono nakonec nebude od věci ani to faktické přibrzdění. Památka zesnulých každoročně přivádí na silnice víc lidí, než je obvykle běžné. Lidé křižují republiku často na místa, kam zavítají někdy i jen jednou za rok. Když se přidá i tradiční´ “dušičkové” počasí s mlhavými rány a sem tam jinovatkou, je to kombinace po opatrné jízdě a občasném přibrzdění přímo volající.Čtěte také
Což ale všichni dobře víme - i když leckdy nedbáme. Ono přibrzdění ale tentokrát myslím v přeneseném smyslu slova. Jako zpomalení, zklidnění zběsilého běhu dní, který už začal nabírat - za vydatného přispění provokující reklamy - pomalu i předvánoční obrátky.
Vlastně to není až tak těžké, protože okolnosti zvolnění kroku i zklidnění myšlenek přímo nahrávají. Zrovna se nesluší, aby člověk s nějakou tou kytičkou nebo věnečkem na ozdobení místa posledního odpočinku příbuzných spurtoval v obvyklém nasazení všedního pracovního dne. Mezi náhrobky se to jaksi nehodí, lidí je na pietních místech mnohem víc než jindy.
A tak je vidět spousta jinak hektickou povinností ovládaných jedinců, jak zamyšleně postávají, zadumaně sledují okolí, zjišťují, že podzim i v trochu pohnutějších chvílích vypadá docela barevně, že to jde nepelášit každou vteřinou života. Připomínky blízkých se s kvaltem moc neslučují - i když jako vždycky výjimky potvrzují pravidla. A tak jsou i tací, kterým ani památka jejich už zesnulých blízkých nestojí za pár chvil zamyšlení, symbolické promítnutí obrázků společných chvil v hlavě, zkrátka lidé, pro které jsou “Dušičky” jen bleskovým splněním nezbytné povinnosti, “aby lidi neřekli”.
Takových je mi trochu líto, i když ještě víc vlastně těch, kteří si od povrchních, nevychovaných příbuzných ani tu klidnou připomínku a pár minut času nevyslouží. Což nespraví ani sebevětší kytice, sebe honosnější věnce nebo desítky svíček. Podobných sebeklamných v uvozovkách “omluvenek” je k vidění také nemálo. To v titulku zmíněné “přibrzdění” mám za mnohem, mnohem důstojnější a cennější. Jak pro památku zesnulých, tak pro nás, dosud majících to štěstí tu být. A teď už klidný pátek i celý přece jen trochu výjimečný víkend.
Související
-
Petr Voldán: Ve vlastní pasti
Titulek dnešní glosy připomíná, že občas sami sebe až přílišnou, na první pohled prospěšnou aktivitou, dostaneme do potíží, které jsme na počátku poněkud podcenili.
-
Petr Voldán: Reprezentace
Reprezentace může být různá a také může mít různé výsledky. Dnešní téma pro autora ranní glosy Petra Voldána.
-
Petr Voldán: Koho do křesla - kozla, vlka nebo lišku?
Stálice letních dnů - téma koho budeme mít v křesle ministra kultury, se znovu vynořila. Prezident odmítá akceptovat návrh sociálních demokratů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
