Petr Voldán: Prý pro lidi
Není tajemstvím, že Pardubický kraj už delší dobu obsazuje poslední příčky v počtech návštěvníků a že ani zájem zahraničních turistů zdaleka není ani na průměru ostatních regionů. Přitom podle autora dnešní glosy Petra Voldána problém asi není v tom, že by Pardubicko nemělo co nabídnout. Kde je tedy ono čertovo kopýtko, zní otázka a jednu z odpověďí naznačuje i pochybovačný titulek glosy.
Čím to jenom je, že Pardubicko neláká tolik jako jiné regiony v republice, to je otázka, na kterou neexistuje jednoznačná nebo jen jedna odpověď. Ale nezdá se mi žehrání některých skeptiků, že do kraje není za čím jezdit. Tak v čem to může být?
Musím znovu připomenout oblíbené - všechno souvisí se vším
Je úplná náhoda, že se skoro s existenčními problémy potýkají některé ikonické akce nebo aktivity, celostátně notoricky s Pardubickem spojované?
Čtěte také
Stačí připomenout potíže kolem strategických partnerů Velké pardubické, zajištění hokeje s hvězdnou historií, architektonicky ceněného ale zatím - před snad už chystanou rekonstrukcí - ošuntělého nádraží. A to jen v krajském městě.
Námitky, že na růžích ustláno nemají ani motocyklové závody v Brně nebo filmový festival v Karlových Varech jsou pravdivé, leč v obou případech se situaci daří řešit maličko úspěšněji.
Jestli to neni i tím, že se do všeho až moc míchá místní politika, půtky a ambice jednotlivých skupin, namísto objektivních potřeb. O existenci hokejového klubu s celostátně záviděníhodnou tradicí rozhoduje politická přetlačovaná lidí, kteří mají k profesionalitě v oboru dost daleko.
I neschopnost spojit se silnými partnery legendární dostihy s historií dlouhou 130 let je zarážející.
Také kolem významného železničního uzlu je příliš otazníků
Poslední záměr představitelů Pardubic hodně znepříjemnit lidem přístupnost vlakového spojení města s dalšími regiony republiky je totiž zvláštním krokem k pojímaní města jako veřejnosti přátelského a vstřícného.
Čtěte také
Změnit - prý v zájmu lidí - plochy k parkování na placené v zájmu globálního nákupního byznysu, byť schválení stavby nákupního centra původně mělo podmínku právě plochy pro parkování veřejnosti, včetně cestujících vlaky, to je dost nepochopitelný krok.
Motanice s parkováním a přístupností důležitého pardubického nádraží a nekoncepčnost chaotických kroků, zdůvodňovaných zájmy lidí - to je jen další příklad toho, jak mohou Pardubice navenek působit a čím odradit.
Nejsem rád, že je moje rodné město i kraj na chvostu zájmu domácích i zahraničních turistů. Proto těch pár vět o možném čertově kopýtku, že všechno souvisí se vším a že pouhý obecný štít - to je v zájmu lidí - jde o to kterých - na posun v oblibě regionu asi stačit nebude.
A teď už úspěšné pondělí i celý týden.
Související
-
Petr Voldán: Fotografie někdy kradou duši
Titulek dnešní glosy je opět trochu nadsázkou. Nicméně na konstatování a zároveň i titulku “Fotografie někdy kradou duši” přece jen i podle vědců něco je.
-
Petr Voldán: Přibrzdit
Nebude to glosa o dopravě. I když by to titulek mohl na první pohled napovídat. Petr Voldán glosu totiž sice nazval “Přibrzdit”, ale za dveřmi jsou tzv. “Dušičky”.
-
Petr Voldán: Přemnožení medvědi útočí
Zatímco na Broumovsku se venkov potýká s vlky, jinde v republice útočí medvědi. Sice plyšoví, ale radnice s nimi mají také spoustu práce. Proto se jim věnuje i Petr Voldán.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.