Petr Voldán: Změřte mi film
Když se soutěží v disciplínách, kde nelze výkony měřit, vážit nebo jinak porovnávat podle objektivních parametrů, dochází mnohem častěji k diskusím o výsledku. A protože byly o víkendu vyhlášeny nejlepší české filmy a s nimi spojené další kategorie a rozdány sošky Českých lvů, máme tu dnes glosu Petra Voldána.
Přesně tak, může mi snad opravdu někdo spolehlivě a hodnověrně změřit, jestli je lepší rodinný film než historický případně komedie než detektivka? Těžko, že? Nenechme se mást odbornými termíny, které jako kdyby napovídaly cosi o měřitelnosti. Protože krátkometrážní film byl sice kratší pás celuloidu, než hovorově, leč výstižně řečeno “celovečerák”, ale opět to nic nenapovídá o kvalitě filmu.
Někdy i krátký dokument může být lepší celovečerního dramatu, tak jako se ale může špatný dvacetiminutový film nekonečně táhnout, kdežto dvouhodinový dobrodružný snímek končí, než se nadějete.
Ale v onom filmovém poměřování nám nepomohou nic ani sázkoví odborníci. Letos třeba jimi vysoce favorizovaný film Jan Palach, na kterém neměl trošky filmového hazardu chtivý sázející divák vydělat skoro nic, nakonec nedostal ani jednoho křišťálového lva. A historický film Toman neproměnil ve skleněnou sošku ani jedinou z dokonce třinácti nominací.
Tak jak to tedy je s poměřováním kvality filmů. Neplatí tu totiž striktně ani rovnice největší návštěvnost v kinech - nejlepší film. A souhlasit nemohu ani s některými ohlasy na aktuální České lvy, podle kterých není dobré, že za nejlepší film byl filmovými akademiky označen snímek “Všechno bude”, protože na něj zamířilo do kinosálů pramálo diváků. Tak jako o něm skoro nebylo slyšet mezi veřejností. O filmových festivalech a různých nominacích, včetně Oscarů, obecné povědomí nepanuje.
Jak je patrné ze všeho řečeného, není to jednoduchá disciplína, vybírat film roku - stejně jako herce, režiséry, scénáristy, střihače a další “jedničky” s filmem spojených oborů. Ale podle mého to není marné. Na žádost z titulku “Změřte mi film” asi odpověď nikdy nedostanu. Nicméně, jestli se po Českých lvech začneme aktivněji pídit nejen po oceněném filmu “Všechno bude”, pokud uznáme, že ukázat složitý život dospívání kluků, kteří nepatří k nadějím na nové celebrity společnosti, že to má i ve srovnání se zdánlivými favority svoji váhu a dopad, pak je účel “lvů” splněn.
A teď už i vám úspěšné pondělí i celý týden.
Související
-
Petr Voldán: Kůl v plotě za pět a půl miliardy
Do předvánočního času se zapletlo, kromě jiných, i jedno zvláštní téma. A budí vášně. Bezplatné obědy pro školáky. Takže teď už víte, o čem je dnešní téma ranní glosy.
-
Petr Voldán: Spojené nádoby a kopanec
Dnešní glosa je o vodě, sněhu, spojených nádobách a kopanci. Jestli vám to dohromady nedává zrovna smysl, pak si poslechněte Petra Voldána.
-
Petr Voldán: Dětský čin roku a dospělácká malost
Po ocenění "Dětský čin roku", o jehož existenci možná většina lidí ani netuší, se zrodila glosa s titulkem, který napovídá, že někteří dospělí nesahají dětem ani po kolena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.