Po stopách zapomenutých osobností ve Skutči

Monumentální hrobku na městském hřbitově ve Skutči mnoho lidí dodnes pamatuje. Byla nepřehlédnutelná, i když už ve velmi špatném stavu, když ji v polovině 80. let minulého století nechali zbourat. Stála tam od roku 1935, kdy si ji ještě za svého života nechal postavit jeden ze slavných skutečských rodáků a velmi úspěšný podnikatel, Josef Svoboda.

Svobodova hrobka krátce před svou demolicí|foto:Regionální muzeum Skuteč

Inspirací jí byl antický Pantheon, který místní stavitel Karel Fiala, zřejmě ovlivněný ideovým návrhem zadavatele nechal propojit s novoklasicistními prvky. Výsledek byl nevídaný. Vypadala spíš jako chrám s kamennými terasami, který z vrcholku shlíží na město a žádná jiná v širokém a dalekém okolí se ji nemohla vyrovnat.

Podnikavý syn ševce

Jméno Josefa Svobody, který nechal architektonický skvost na hřbitově ve Skutči postavit, dnes už většině lidí nic neřekne. Přitom patřil k vůbec nejúspěšnějším skutečským rodákům. Narodil se tu v roce 1871 jako jedno z deseti dětí obyčejného ševce a vlastní pílí se vypracoval nejprve na majitele úspěšného hostince v Brně, později na zakladatele vůbec prvního českého pohřebního ústavu a také na stavitele domů.

Na místě Svobodovy hrobky dnes stojí moderní obřadní síň|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Dodnes stojí blok tehdy velmi moderních činžáků, které nechal vybudovat v jihomoravské metropoli v dnešní ulici Ypsilantiho. Pohřben chtěl být ale ve svém rodném městě, a proto ona honosná hrobka, kde roku 1839 skutečně spočinul. Jeho děti už však ke Skutči vztah neměly a režim po roce 1948 zase neměl žádné pochopení pro připomínky úspěchů buržoazie. Stavba tak postupně chátrala, až musela nakonec k zemi. Místo ní dnes stojí moderní obřadní síň.

Další slavnou skutečskou osobnost si lze na místním hřbitově připomenout dodnes. Je jí František Jaromír Rubeš, básník, spisovatel a národní buditel. Ve Skutči se nenarodil, ale strávil tu poslední roky svého života, kdy už byl vážně nemocný tuberkulózou, a roku 1853 zde zemřel. Ve své době patřil k velmi uznávaným autorům i veřejně respektovaným osobnostem, současníci ho dokonce označovali za českého Dickense.

Zlatem zdobený náhrobek, který na pietním místě stojí dodnes, vznikl z iniciativy vlastenecké společnosti a při slavnostním aktu v roce 1856 se stal místem setkání významných jmen tehdejšího literárního světa, která přijela uctít Rubešovu památku. Jeho pobyt ve Skutči dnes připomíná také pamětní deska na náměstí, na domě, kde bydlel.

StB proti něžné malířce

Malířka Božena Horská Kusá se sice ve Skutči nenarodila, ale město i jeho okolí, kde nakonec prožila téměř padesát let života, si hluboce oblíbila. A to navzdory tomu, co jí jeho tehdejší představitelé způsobili.

Básnířka Božena Horská Kusá|foto:Regionální muzeum Skuteč

Talentovaná umělkyně, která si pseudonym Horská přidala ke svému jménu už dříve z lásky k horám, se do Skutče dostala díky sňatku s místním stavitelem Karlem Kusým. Od samého počátku jí ale nový život mnoho štěstí nepřinesl. Krátce poté totiž přišla okupace a ani po osvobození se z klidu dlouho těšit nemohla. Nastupující totalitní režim neměl v oblibě úspěšné podnikatele, jakým byl její manžel, ani svobodomyslné osobnosti s vazbami do zahraničí, mezi něž patřila právě Božena. Postupně tak dozrál plán na jejich likvidaci, který se naplnil v září roku 1950, kdy manželé skutečně stanuli před soudem pro zločin sdružování proti státu, tedy podvracení republiky.

Co za tím stálo? Jen jeden protistátní leták, který manželům pravděpodobně komunistický provokatér hodil do schránky. Božena si ho tehdy přečetla a nechala přečíst i dvěma zaměstnancům, kteří byli zrovna přítomní, a pak ho rovnou spálila. To stačilo. A i když se obvinění zdálo i tehdejším funkcionářům nejspíš dost neodůvodnitelné, vyvázla nakonec „jen“ s dvouměsíčním vězením a vysokou pokutou, ale nepochybně také s poničenými nervy. V živé paměti měla ještě monstrproces ve Skutči z počátku téhož roku, který dokonce přenášel skutečský rozhlas.

Přesto malířka na město ani jeho obyvatele nezanevřela, ráda se odtud vydávala malovat Vysočinu, kterou si zamilovala, místní na ni dodnes vzpomínají jako na vlídnou starou paní. Ve Skutči žila až do své smrti v roce 1982 a kromě jejích obrazů si ji lze připomenout i na místě, kde bydlela – v architektonicky zajímavé vile, kterou postavil její manžel.