Pocházejí z Japonska, Afriky nebo Indie. Do Chrudimi doputovaly vzácné loutky
Už nebude takové, jak ho známe. Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi pro návštěvníky připravuje novou stálou expozici. Pro ni průběžně rozšiřuje i sbírku zahraničních loutek.
Nová stálá expozice má návštěvníky doslova vtáhnout do světa divadla. Muzejníky čeká ještě spoustu práce, příprava výstavních prostor a stavební úpravy v interiéru renesančního Mydlářovského domu zabere hodně času. První návštěvníci by novou podobu muzea měli spatřit v roce 2029.
V posledních měsících se muzeu podařilo zakoupit vzácné loutky ze zahraničí. Jakým způsobem je získalo a kde se je snaží vyhledávat? Poslechněte si v audiu komentář kurátora Geannyho Garcíi Delgado, který má v Muzeu loutkářských kultur na starosti sbírku loutek ze zahraničí.
Pleť má z mušlí a rybího klihu
Nová loutka z Japonska má zajímavý příběh. Jedná se o loutku typu bunraku, tradiční formy japonského loutkového divadla. Loutka je zcela zahalena do propracovaného, pruhovaného kimona s různými květinovými a geometrickými vzory v odstínech červené, modré a bílé. Její černé, pravé lidské vlasy, jsou upraveny do účesu, který zdobí různé druhy květinových ozdob.
Loutka má ušlechtilý, zářivě bílý obličej. „Efekt jemné pokožky loutky je vytvořen nanášením opakovaných vrstev pigmentu zvaného go fun, což je rafinovaný prášek z ústřice itabo. Jedná o loutku, jejíž původním majitelem byl významný filmový producent Masao Shirai, který se zabýval mimo jiné i loutkami bunraku ve filmu,“ uvádí kurátor Geanny García Delgado.
Loutka z afrického Mali
Další nová loutka reprezentuje tradiční loutkové a maškarní slavnosti Sogo bò v Mali. Byla používaná při pravidelné červnovém slavnostním setkávání komunity tradičních zemědělců s rybáři. Tato tradice se udržuje v regionu Ségou v okolí města Markala, konkrétně ve vesnicích ležících podél řeky Niger. Mimo tento hlavní termín se loutky používají také při zásadních komunitních událostech, jako jsou svatby či pohřební rituály.
„Celé představení funguje jako divadlo, kde se střídají kruhové tance s výstupy jednotlivých masek a loutek. Diváci se při něm také aktivně zapojují, mohou tančit po boku masky, vyjádřit jí obdiv nebo také přímo tanečníkovi,“ přibližuje Geanny García Delgado.
Indická stínová loutka
Tholu Bommalata (též Bommalaata) znamená tanec kožených loutek. Je to jedna z nejstarších forem stínového divadla na světě. Je populární více než 1500 let a pochází z provincie Ándhrapradéš.
Loutky byly obvykle vyrobené z kozí nebo jelení kůže a barveny přírodními barvivy. Stínové loutky indického divadla se používají v představeních, které vyprávějí epické příběhy, např. Rámájana a Mahábhárata. Dnes jsou tato loutková představení určená především pro dospělé publikum.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
