Pomoc, která dává smysl: Pardubické Tyflocentrum podporuje lidi se zrakovým postižením
Bílá pastelka pomáhá financovat služby pro nevidomé a slabozraké a zvyšuje povědomí o jejich každodenním životě.
V Pardubicích se do ní zapojuje i místní Tyflocentrum, které podporuje samostatnost lidí se zrakovým postižením. Součástí tématu je také to, jak mohou zdraví lidé nevidomým správně nabídnout pomoc.
„Lidé mohou přispět hotově v kasičkách, ale i prostřednictvím QR kódu. Ten je na plakátech třeba ve veřejné dopravě. Malé kasičky máme v různých prodejnách, pekařstvích, masnách a podobně,“ říká koordinátorka sbírky Kristýna Portlová. Dobrovolníci, kteří peníze vybírají, nosí bílé tričko s logem sbírky a plastovou kasičku s označením „Bílá pastelka“.
Čtěte také
Tyflocentrum pomáhá lidem žít samostatně
Poskytuje čtyři druhy sociálních služeb pro lidi se zrakovým postižením od 16 let. Nabízí odborné poradenství, průvodcovské a předčitatelské služby, aktivizační programy i sociální rehabilitaci. Klienti se zde učí samostatně pohybovat, pracovat s moderními pomůckami či trénovat paměť a jemnou motoriku.
„Učíme lidi ovládat mluvící telefony, počítače i speciální programy. Máme kolegu, který ovládá kolem tří set klávesových zkratek,“ dodává ředitelka Tyflocentra Dana Stoklasová.
Jak správně nabídnout pomoc
Nevidomí lidé se denně potýkají s překážkami v orientaci, dopravě i komunikaci. Zdraví lidé mohou pomoci především ohleduplností a respektem. „Když potkáte nevidomého, nejprve pozdravte a zeptejte se, jestli potřebuje pomoc a jak. Nikdy ho jen tak nechytejte, mohl by se leknout,“ vysvětluje Portlová. Po doprovodu nebo pomoci je důležité se rozloučit, aby nevidomý věděl, že jste odešli. Mnohdy totiž stačí jen drobná lidskost a svět se pro všechny stane přístupnějším místem.
Dokáží se nevidomí orientovat v prostoru i pomocí echolokace? Myslí města na nevidomé? A jak se vyvíjí kompenzační pomůcky? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
