Posvícenský nášup 29.9.2007

29. září 2007

Letošní září má pět víkendů, takže v Posvícenském nášupu se spolu vrátíme hned do čtyř obcí. Do obce Zderaz nedaleko Proseče mě zavedla turistická hra "Od maštalí do podhradí aneb soutěžte s rytíři Toulavcem a Tasem". Třetí zastavením této dlouhodobé soutěže jsou zdejší unikátní pískovcová obydlí a sklepy, ty první byly vytesány do skály už v dobách třicetileté války. Mými průvodci v kamenném obydlí byli manželé Marta a Václav Mencovi, od nich jsem se také dozvěděl, že místní spolek Zderad by chtěl zpřístupnit pro veřejnost i některé další pískovcové sklepy. Spolu se starostou obce Františkem Zavoralem jsem navštívil domeček, což je bývalá obecní sběrna mléka. A právě tam vzniklo malé muzeum, ve kterém Zderazští shromažďují staré nástroje, nářadí a historické předměty. Mojí průvodkyní tam byla tentokrát Pavlína Rabová, od září studentka obchodní akademie. Na rozhlasové Posvícení do Semína jsem si musel přivstat. Chtěl jsem totiž stihnout zahájení školního roku ve slavnostně vyzdobené místní školičce... A tam jsem také hned získal od Věry Novotné, Blanky Smolíkové a Lady Nebřenské tipy na to, kam bych se v Semíně měl podívat. Rozhodně jsem nesměl vynechat dnes bohužel chátrající budovu bývalého renesančního zámečku a panského pivovaru, kde se narodil v roce 1880 nejvýznamnější český architekt 20. století Josef Gočár. To, že se vicemistr světa v bikrosu z brazilského Sao Paula René Živný stal v Semíně místopředsedou místního Sokola, tak to mě zase tolik nepřekvapilo. Ale že mně bude se zaujetím jako místopředseda místních zahrádkářů vyprávět o pěstování jabloní a péči o obecní sad, tak to mě docela "dostalo". Kdysi to bylo místo, kde ruchadlo bratranců Veverkových vyoralo první brázdu v roce 1827. Dnes je obec Rybitví po celé republice známá především proto, že "... tam je to celkem fajn". Autor textu písničky kapely Yo Yo Band Richard Tesařík byl prý inspirován tím, že od známých z Polabin jezdí na Prahu po silnici z Pardubic do Lázní Bohdanče a právě tady mine v rychlém sledu dvě cedule označující začátek a konec obce Rybitví. V době natáčení Posvícení se obec připravovala na oslavy 630 let od první písemné zmínky. A tak jsem hovořil s pamětníky, dlouholetými kronikáři a knihovníky Josefem a Marií Voltrovými, o tom, co se za posledního půlstoletí v Rybitví změnilo. Změnila se především poloha obce, manželé Voltrovi se ještě pamatují na staré Rybitví blíže k řece Labi, na Lhotku Blatníkovskou i samotu Blatník. Tato místa však pohltil rozrůstající se chemický průmysl. A tak zaniklé obce nyní alespoň připomínají tři stříbrní kapři v obecním znaku, ve kterém samozřejmě nechybí také slavné ruchadlo. S Vandou Drobnou a Jarmilou Hnikovou jsem si pak povídal o babinci. To není nadávka, ale spolek žen z Rybitví, který mimo jiné připravuje každoročně výstavu "Rybitevská fusekle". To se napletou především ponožky a svetříčky a výtěžek z výstavy pak putuje na charitativní účely. A natáčení rozhlasového Posvícení ve Veselí u Přelouče bylo vlastně sportovní reportáží, ale hodně veselou... Do Veselí u Přelouče totiž přijeli reprezentanti z dalších šesti obcí a měst, která mají v názvu Veselí. Kromě přátelského setkávání a společenské zábavy se samozřejmě také muselo sportovat. Družstva se utkala v nohejbale, volejbale, malé kopané a ve střelbě ze vzduchovky na plechovky, domácí pak připravili až na závěr sportovního klání jednu disciplinu jako překvapení pořadatele. A protože ve Veselí u Přelouče se každoročně koná soutěž Veselský tuplák v pití piva, tak volba byla jasná. Pochopitelně, že domácí měli nejvíce natrénováno a s přehledem zvítězili jak v pití tupláku, tak ve smíšené pivní štafetě. Veselské hry připomenou rozhovory s Lenkou Nedvědovou, Jiřím Říhou a Jaroslavem Bížou, kteří se podíleli kromě mnoha dalších obětavých hostitelů na hladkém a veselém průběhu Veselských her. Naslyšenou u zářijového Posvícenského nášupu se těší Vlastík Novák. Sobota 29.9. po 12 hodině.

autor: VLN
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.