Poutní areál svaté Anny u Kraselova působí trochu jako pevnost. Dříve se sem lidé jezdili léčit
Poutní areál svaté Anny u jihočeského Kraselova je vystavěný tak, že vám na první pohled může připomínat pevnost. A přitom je ve skutečnosti místem, kam se lidé jezdívali léčit. Když se vydáte ze Strakonic jihozápadním směrem a přejedete první vrchy Šumavského podlesí, otevře se před vámi zvlněná krajina, na kterou jakoby civilizace zapomněla. Už to není prostor městských aglomerací, ale ještě to není Šumava. Jen několik údolí, kde se skoro zastavil čas.
Zdejší krajina je uklidňující. Na vrchu jménem Chlum nebo také Chloumek sice nikdy nestálo žádné keltské nebo slovanské sídlo, ale jakoby k něčemu takovému vybízel. A to nejen díky své výšce. „Na Chlumu se nachází studánka léčivé vody,“ říká Miroslav Šobr z odboru životního prostředí strakonické radnice. „Když na konci 17. století začaly v rámci rekatolizace Čech vznikat poutní areály, zdál se vrch Chloumek u Kraselova pro výstavbu poutního kostela jako ideální, protože tu byl léčivý pramen.“
Vyrostla zde tak bílá monumentální stavba s šindelovou tmavou střechou v podobě barokních bání zasvěcená Svaté Anně. „Svatá Anna je patronkou nejen vdaných žen, protože ona byla matkou Panny Marie a Ježíškovou babičkou, ale i patronkou nemocných. A zdejší pramen byl odjakživa nazýván Dobrá Voda. Ta studánka je tady dodnes,“ dodává Miroslav Šobr.
Voda byla natolik léčivá, že o století později, zde byly založeny klimatické lázně, kde si lidé léčili dnu a revmatismus. Léčba spočívala v pravidelném režimu, pitné kúře, fyzické práci, procházkách střídaných s odpočinkem a čistém vzduchu.
Rozbory vody ukázaly, že za její léčivou silou stál vyšší obsah síranů. Ale doba se změnila, lázně skončily a dnes už je tu pouze studánka. „Ta kvalita vody už teď není taková, aby bylo možné ji pít, hlavně kvůli dusičnanům, a proto byla asi před padesáti lety svedena jako užitková voda na místní hřbitov,“ uzavírá návštěvu poutního místa Miroslav Šobr.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



