Před 105 lety se narodil malíř Otto Ungar

Otto Ungar: Pohřeb

Před 60 lety věnovalo Židovské muzeum v Praze svoji první poválečnou výstavu přehlídce terezínských prací malíře Otty Ungara. Tehdy to byla výstava k jeho nedožitým 45. narozeninám. Dnes si připomínáme 105. výročí jeho narození.

Otto Ungar se narodil v Brně 27. listopadu 1901. Ve dvacátých letech studoval na pražské akademii. Když se v roce 1927 vrátil do Brna, našel zaměstnání jako profesor kreslení a geometrie na Židovském reálném gymnáziu. Nebyl nikdy radikálním stoupencem moderny, všechny jeho práce ale vykazují výjimečný malířský talent a okouzlení barvou. Kreslil pastelem odvážně barevné portréty a zátiší, nejraději se ale vydával na procházky do okolí Brna, kde zachytil mnoho krajinných scén.

Brzy po zahájení transportů byli v lednu 1942 deportováni také Otto Ungar s manželkou a dcerkou do Terezína. Zde byl Ungar zařazen do kreslírny Technické kanceláře, kde se sešel s dalšími umělci, především Bedřichem Frittou a Petrem Kienem. Oficiálním úkolem umělců byla příprava různých grafických materiálů ke zprávám pro komandaturu SS. Někteří z nich se však vedle toho tajně pokusili zachytit skutečný život ghetta - všudypřítomné přelidnění, změť očíslovaných postav, čekajících na deportaci, přeplněné ubikace a denně se vršící hromady rakví v márnici. Ungarův pohled se přitom výrazně odlišuje. Zatímco kresby ostatních vězněných malířů jsou plné kontrastů a exprese, Ungar zůstával věrný celistvě viděné skutečnosti. Maluje tváře starých žen ve frontách na jídlo, váhavě stojící slepce, bohoslužby na půdách či opuštěná kasárna po odchodu transportu.

Sedmnáctého července 1944 bylo pět malířů z terezínské kreslírny kvůli své neoficiální tvorbě zatčeno a po řadě výslechů obviněno ze spiknutí a tzv. "propagandy hrůzy" a společně s rodinami převezeno do věznice gestapa na Malé pevnosti. Hned po příjezdu zmrzačil kterýsi kápo Ungarovi pravou ruku, aby prý již nikdy nechtěl malovat. Zanedlouho byli malíři deportováni do Osvětim. Otto Ungar ukončil svoji pouť na pochodu smrti v Buchenwaldu. Dočkal se osvobození, ale zemřel na vyčerpání 25. července 1945 ve věku 44 let, aniž se znovu setkal se svojí ženou a dcerou, na nichž mu tolik záleželo. Ty zázrakem přežily v Osvětimi.