Před 60 lety zemřel Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch se narodil 4. dubna 1885. Byl snad jediným z velkých autorů pražské německo-židovské literatury, jehož jméno se smělo u nás nahlas vyslovovat i na počátku 50. let minulého století a jehož některá díla tehdy vycházela. Nebylo to náhodou: ať právem nebo ne, komunistický režim si uzurpoval Kische pro sebe. Pravda je, že patřil od mládí k levici a na rozdíl od mnoha podobně orientovaných současníků ve svém díle nechtěl nebo neuměl reflektovat negativa komunistické praxe.

Nebyl však nikdy ani stranickým bafuňářem - o to smutnější je fakt, že se nechal zvolit v únoru 1948 do čela komunisty dosazeného vedení Židovské obce v Praze. Několik dní nato Kisch v Praze zemřel, a tak se nikdy nedozvíme, jak by s ním režim naložil. Lidé tak jako on nezkrotní "kosmopolité", navíc Židé, končívali ovšem tehdy zle.

Zůstává Kischovo dílo, hlavně žurnalistické, které možná čeká na nové zhodnocení. Rozhodně patří k jeho kladům umění zkáznit styl a jazyk, schopnost vyhledávat témata z periferie společnosti a jít důsledně za jádrem problému; dá se říci, že Egon Erwin Kisch patřil mj. k zakladatelům toho, čemu se dnes říká investigativní žurnalistika.

Z Kischových reportážních knih, které začaly vycházet již před 1. světovou válkou, jsou nejznámější "Pražská dobrodružství", "Zuřivý reportér", "Caři, popi, bolševici", "Přistání v Austrálii" a "Tržnice senzací". Kisch se současně věnoval i kriminálním příběhům a zanechal po sobě též vlastní autobiografii.