Předškoláci v Řestokách umí sázet i sklízet. Jejich jedlá zahrada sklidila i finanční ocenění
Jedlá zahrada v Mateřské škole Řestoky slouží dětem nejen jako hřiště, ale také jako možnost naučit se vnímat přírodu a pochopit cestu od semínka k plodu. Ředitelka Dagmar Krčilová ji buduje se svými spolupracovníky, rodiči i dětmi. Patří do sítě s názvem Skutečně zdravá škola, a díky své výjimečnosti získala grant v hodnotě sto tisíc korun.
„Zahradu vytváříme spolu s rodiči podle principu projektu Začít spolu. Děti zapojujeme maximálně do prací na zahradě. Máme tam například jezírko. Tam se děti učí poznávat různé vodní živočichy. Sázíme bylinky, ale i jedlé keře a stromy. Díky tomu se u nás vytvořila komunita rodičů, dětí a učitelů.
Nechtěli jsme jen různé skluzavky a prolézačky, na kterých se děti vybijí, zahrada je má i učit,“ vysvětluje ředitelka Krčilová.
Kopřiva pálí, vosa má žihadlo
Ovocné stromy na školní zahradu patří, i když kolem zralých třešní mohou létat vosy. V minulosti byly tendence děti chránit a rizika spojená s pobytem venku eliminovat. V MŠ Řestoky uplatňují opačný přístup.
„Vosy jsou sice nebezpečné, ale my děti seznamujeme právě i s tím nebezpečím. Děti musí vědět, že kopřiva pálí, že ta velká hromada je mraveniště, že tam, kde roste jetel, by mohla být včela, že k vodní ploše je třeba mít velký respekt. To všechno je potřeba děti naučit, nikoliv jim to zakazovat,“ tvrdí ředitelka
„Máme i jedlý živý plot. Jabloně, moruše, maliny, ostružiny, každý z rodičů si k rostlině napsal svoje jméno. A sklízíme první plody. Naše děti dobře vědí, odkud se berou například maliny, a v kuchyňce si pak mohou připravit sladkou pochoutku. To se dětem velmi líbí,“ uzavírá ředitelka MŠ Řestoky Dagmar Krčilová.
Mateřská škola Řestoky se otevírá pro veřejnost výjimečně tuto sobotu při příležitosti Otevřených zahrad. Co všechno pro vás připravili? Poslechněte si audio pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
