Proč Mojžíš nemohl vejít do Zaslíbené země?

6. červenec 2008

V našem pořadu jsme již několikrát přiblížili myšlenkový svět Ješajahu Leibowitze, význačného moderního izraelského náboženského myslitele. K jeho odkazu, který brilantně propojuje náboženskou tradici judaismu s aktuálními otázkami, se obrátíme i dnes. Poslechneme si část Leibowitzovy úvahy nad částí Čtvrté knihy Mojžíšovy, jež byl včera zahrnuta do pravidelného čtení Tóry při šabatové bohoslužbě.

Část Čtvrté knihy Mojžíšovy nazvaná v hebrejské tradici "Chukat" zahrnuje i zprávu o epizodě převratné a stísňující jak svým obsahem, tak i duchovním a náboženským významem: Mojžíšovi, věrnému pastýři lidu Izraele, člověku Božímu a Hospodinovu služebníkovi, jenž vyvedl Izrael z Egypta, vedl ho do Zaslíbené země a přijal Tóru, tomuto Mojžíšovi je zapovězeno vstoupit do Zaslíbené země. Je odsouzen zemřít v poušti, dokonce ani neměl právo být pohřben v Zemi Izraele. Proč takový trest?

Byla předložena čistě formální vysvětlení. Tak mělo být Mojžíšovi přikázáno, aby promluvil ke skále, ale on ji místo toho udeřil nebo ji spíše udeřil dvakrát namísto jednou. Náš učitel, proslavený středověký učenec Moše ben Maimon známý jako Maimonides, zase s jistými pochybami uvádí, že Mojžíš se v tu chvíli s hněvem obořil na svůj lid a tato prchlivost se nedala ospravedlnit. Další výklad nabízejí žalmy, když se v jednom z nich píše: "U Vod sváru Boha rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš." Podle toho se tedy sám Mojžíš nedopustil zla, zle dopadl kvůli lidu Izraele. Takže: Provinil se Mojžíš, nebo ne?

Hle, co nám říká midraš o prosbách Mojžíše za zrušení Božího ortelu. Bůh mu řekl: "Mojžíši, s čím chceš vejít do Zaslíbené země?" Midraš zde chce říci, co vysvětlí později: Tato generace, kterou jsi vedl, si nezasloužila vstoupit do Zaslíbené země, a ty, její vůdce, tam chceš vejít? Podobá se to pastýři, jehož stádo bylo roztrháno divou zvěří. Může říci: "Já se však vrátím domů"? Jinými slovy: Vůdce nese vinu své generace, všechny viny dopuštěné pod jeho vedením, i kdyby on sám nebyl z hlediska právního, mravního nebo dle jakéhokoliv jiného lidského posouzení odpovědný za zločiny, hříchy, poklesky a omyly spáchané těmi, které vede. Nese jejich vinu.

Toto pojetí, vyslovené v případě Mojžíše s obzvláštní naléhavostí, je přijímáno všemi národy: Vůdce odpovídá za všechny viny, všechny omyly, všechny hříchy a všechny zločiny spáchané během své vlády. Mezi námořníky existuje pojetí cti, podle něhož kapitán lodi, která se potápí, nemá právo pokusit se o záchranu vlastního života, dokud všichni námořníci a cestující nevyvázli z nebezpečí. Kapitán měl raději klesnout ke dnu se svým plavidlem. Slovy dneška, jež odpovídají sociálně-politické skutečnosti, nazýváme tuto odpovědnost "ministerskou" - a Mojžíšův osud nám pro ni poskytuje přímo vzorový příklad.

Bohužel, právě tohoto pojetí se nám však dnes velice nedostává, což hodně prozrazuje o kvalitách našich vůdců. Jsme vedeni lidmi bez osobní cti; vůdci, kteří vyhledávají prospěch nehledě na hříchy, opomenutí, omyly a zločiny páchané jejich podřízenými, a tak je kryjí svou autoritou. Jenže právě to je v rozporu s Mojžíšem, věrným pastýřem, kterého znaly děti Izraele. Když zemřely kvůli svým vlastním vinám, on, jenž se žádného provinění nedopustil, zahynul spolu s nimi.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio