Proč Velikonoce vyvolávaly protižidovské nálady, kde jsou Židé doma a cesta Židů a Čechů dějinami

Židé a Velikonoce

„Zlá rána postihla z Božího usouzení

Pragu, město korunní,

pět tisíc sto čtyřicet devět let po světa stvoření.

Ach, ty má ratolesti nejkrásnější, není tě již, není!

V jedno tratoliště všechna krev se slila oné doby jarní,

osmého dne svátku našeho Vykoupení.“

To byl úryvek z elegie rabína a básníka Avigoda Kary v překladu Jiřího Langera. Karó zažil jako chlapec asi největší protižidovský pogrom v českých zemích. Udál se 8. den Pesachu a zároveň také o Velikonocích roku 1389 na Starém Městě pražském. Dav během něj vyvraždil skoro celé ghetto. Na neblahou tradici velikonočních protižidovských nálad mezi křesťany jsme se zeptali religionisty Pavla Hoška z Evangelické teologické fakulty Karlovy univerzity.

„O Velikonocích se v kostelech čtou pasáže o Ježíšově ukřižování. A protože tyto dramatické kapitoly z novozákonních evangelií vyznívají tak, že mezi Ježíšovými protivníky hráli určitou roli Židé, tak se v dějinách křesťanství rozšířila taková velmi zkreslující představa, že za Ježíšovo ukřižování nesou veškerou odpovědnost Židé jako národ. To je samozřejmě tragický omyl, sám Ježíš a apoštolové i autoři evangelií byli Židé,“ říká Pavel Hošek.

„Tahle zkreslující verze velikonočního příběhu, která se připomínala právě o Velikonocích po celou dobu křesťanských dějin, vedla k rozjitřování protižidovských vášní. Lidé v kostele slyšeli něco, co v jejich srdcích podněcovalo nevraživé, nepřátelské postoje vůči Židům a někdy to vedlo k těm tragickým událostem, jako byly pogromy o Velikonocích,“ dodává Hošek.

Po holokaustu si křesťané uvědomili svůj díl viny na staleté tradici nepřátelství vůči Židům. Jaké konkrétní kroky učinili k nápravě? V roce 2007 papež Benedikt XVI. uvolnil pravidla pro slavení latinské tridentské mše. Ta na rozdíl od pokoncilní liturgie stále obsahuje výzvu ke konverzi Židů. Byl to krok zpátky v židovsko-křesťanském dialogu?

I to v Šalomu prozrazuje teolog, religionista a pedagog, profesor Pavel Hošek z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Jak se žije Židům v Evropě

Podle posledních odhadů žije na světě přes 15 milionů Židů. 7 milionů z nich žije v Izraeli a asi 6 milionů ve Spojených státech. Třetí nejpočetnější židovská komunita je v Evropě. Jak se jim zde žije? Na to se snažil najít odpověď nejnovější celoevropský průzkum. Jeho závěry pro magazín Šalom alejchem shrnuje Leo Pavlát.

Z výzkumu podle něj vyplynulo, „že velice silný vztah k domovské zemi vyjadřují Židé méně než jejich nežidovští spoluobčané, i když statisticky se situace stát od státu liší. Budeme-li konkrétní, nejvíce doma se v Evropě cítí Židé v Dánsku, Francii a Velké Británii, nejméně pak v Rakousku, Německu a Španělsku.“

Zato ve vztahu k Evropské unii preference Židů předčí náklonnost jejich spoluobčanů. „Nejvíce patrné je to u Židů v Polsku a Maďarsku, jediných postkomunistických zemích, které byly do šetření zahrnuty. Jasné sympatie k Evropské unii pak potvrdili i dotázaní Židé z Rakouska, Itálie, Německa a Belgie, zatímco vlažněji se k evropanství přihlásili Židé v Holandsku, Dánsku a Švédsku. I v tomto případě však rozhodněji než celková populace,“ říká Pavlát.

Pociťují vztah k zemi, kde žijí, Židé výrazněji než muslimové? Kdo se hlásí víc k Evropské unii: Židé nebo křesťané? A v kterých evropských zemích mají Židé nejblíž ke Státu Izrael? Poslechněte si celý příspěvek Leo Pavláta.

Společná cesta dějinami

Jak se Čechům a Židům putovalo společnými dějinami? A dotýkaly se jich fenomény, jako je migrace, náboženský život a vzdělání, nebo dokonce gender a rodina, podobně, nebo naopak úplně odlišně? To jsou otázky, na které hledali odpovědi autoři nedávno vydané publikace Židé v českých zemích, která nese podtitul Společná cesta dějinami. S českou editorkou knihy Kateřinou Čapkovou natáčela Daniela Brůhová.

Objemná kniha má dva editory. Druhým je americký historik Hillel J. Kieval, profesor židovských a blízkovýchodních studií na univerzitě v Saint Louis, který je považován za zakladatele podoboru moderních židovských dějin v Českých zemích.

Kniha má sedm kapitol a na každé spolupracovali dva až tři badatelé. Ti se nevymezují vůči přetrvávajícímu výkladu českých dějin, ale poukazují na jeho slabiny. Například osvícenou vládkyni Marii Terezii popisují jako zarytou nepřítelkyni Židů, nebo kriticky nahlížejí na obraz první republiky ve vztahu k Židům. Terezín popisují jako lest sloužící k oklamání vězňů i lidí v protektorátu nebo v Německu. Kapitolu, která se dotýká nejnovějších dějin, napsala právě Kateřina Čapková, historička z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Kdo zakládal poválečné židovské obce u nás? A co Kateřina Čapková zjistila o roli ortodoxního judaismu v českém poválečném židovském životě?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.