Prominentní umělec E. F. Burian musel překonat zavření divadla a odchod do koncentračního tábora. Uprchnout se mu podařilo za dramatických okolností
Říct o Emilu Františku Burianovi, že byl všestranný divadelník by bylo málo. Měl tolik talentů, že byl zkrátka komplexní umělec. Narodil se roku 1904 v Plzni do umělecké rodiny.
Studoval gymnázium i konzervatoř a s divadlem začínal jako skladatel. Brzy se stal výraznou osobností umělecké avantgardy, působil v Devětsilu, Osvobozeném divadle nebo v divadle Dada. Podle ročníku založení pojmenoval své vlastní divadlo D34, pro které skládal hudbu a psal hry. Tehdy také obohatil divadelní svět o voiceband – inovativní využití sboru, který rytmicky recitoval, zpíval i hrál.
Za protektorátu bylo jeho divadlo uzavřeno a E. F. Burian musel odejít do koncentračního tábora. Na konci války se ocitl v lodi plné vězňů určených k likvidaci, ze které se mu za dramatických okolností podařilo v rozbouřeném moři zachránit.
V Československu pak obnovil své divadlo, které získalo jeho jméno, a v 50. letech v něm začínaly budoucí hvězdy jako například Vladimír Brabec, Petr Haničinec nebo Vladimír Menšík.
E. F. Burian výrazně podporoval komunistický režim a s hodností plukovníka řídil armádní divadlo. Tento všestranný a zároveň prominentní umělec zemřel náhle v roce 1959.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
