Propolis jsme si vozili tajně z Jugoslávie jako přírodní antibiotikum, vypráví včelař Evžen Báchor

„Do revoluce jsme jezdili do Jugoslávie a kupovali si tam propolis jako tajné přírodní antibiotikum. Když se otevřely hranice, tak sem začala více pronikat apiterapie, do ruky se nám dostávalo mnoho vědeckých publikací. Propolis jsme začali zpracovávat, protože ho má každý včelař v úlu,“ popisuje pardubický včelař Evžen Báchor.

Kulišárna na včely

Z každého úlu získá včelař jen pár gramů propolisu. Jak se získává?

Pardubický včelař Evžen Báchor u svých úlů|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

„Děláme takovou kulišárnu na včely. Dáme jim tam síť která má očka 3x3 milimetry. Včela totiž uznává jen větší mezeru, která je od čtyř do devíti milimetrů. A co je menší, to prostě ucpe propolisem. Takže my díky tomu získáváme propolis. Vezmu pak síťku s propolisem, dám ji do mrazáku, pak vydrolím a mám čistý propolis. A ten se musí rozpustit v alkoholu. Záleží ale na tom, kolik procent alkohol má, protože je potřeba rozpustit všechny dobré látky. Někdo dává slivovici, ta má kolem padesáti procent, někdo kupuje v lékárně devadesátiprocentní líh. Ale nejlepší je sedmdesátiprocentní alkohol,“ radí včelař Báchor.

Propolisovou tinkturu používá preventivně:„Když jdu mezi lidi, stříknu si třikrát do pusy a už mám vytvořenou bariéru proti virům a bakteriím. Nosím si malou lahvičku s rozprašovačem všude s sebou,“ říká Evžen Báchor.

Usušte si kůže z medu a ovoce

Letošní výnosy včel byly podle včelaře Evžena Báchora velmi slušné. Stejně tak se urodilo hodně ovoce. Proč to nespojit? Zkuste si vyrobit společně se zkušeným včelařem tzv. ovocné kůže. Sušička na ovoce je základem.

Čtěte také

Pylová zrnka posilují imunitu. Dávejte si je do medu nebo jogurtu. Jedině tak využijete jejich potenciál na sto procent

„Jednotlivé talíře sušičky potřu kokosovým olejem, aby byly jemně mastné. Vezmu hrušky, jablka nebo švestky, vyndám jádřince a rozmixuju do pyré. Do toho přidám med, rozmíchám a rozložíme na talíře asi v tloušťce jednoho centimetru. Po seschnutí je vrstva silná asi jeden až dva milimetry. A skutečně to připomíná kůži. Sušení trvá pět až šest hodin. Placka nesmí praskat, musí zůstat pružná. Pak ji odloupnu a sroluju do trubiček a nastrkám do čtyřlitrové skleněné lahve a přikryju víčkem. Zkoušel jsem i rajčata tímto způsobem. Trochu jsem to přehnal, sušil moc dlouho. Ale mám z toho vynikající chipsy. Všem doporučuju,“ usmívá se včelař Evžen Báchor.

Pokud byste si ovocno-medové kůže chtěli vyzkoušet, budete potřebovat na deset kilogramů ovoce přibližně čtvrt kilogramu medu.

V Trnové bude včelařský kroužek pro děti

Staří a zkušení včelaři ubývají a mladých je podle pardubického učitele včelařství Evžena Báchora málo. Proto vytvořil v Trnové arboretum a Včelí naučnou stezku. Teď zakládá včelařský kroužek.

„Mladí lidé se nadchnou pro včelí produkty, ale když zjistí, kolik je kolem toho starostí, nehledě na to, že jim chybí technické zázemí, tak většinou skončí. Zkrátka ne každý začne a ne každý u toho zůstane, když už začne,“ míní Báchor.

„Děti u nás poznávají, jak med vzniká. A mají skutečně obrovský zájem, až jsem překvapený! Teď ještě zbývá přesvědčit šikovného vedoucího včelařského kroužku, aby do toho šel,“ říká včelař Evžen Báchor.

Samozřejmě je to výzva i pro rodiče. Pokud rodiče vytvoří dětem podmínky pro včelaření, bude to pro všechny prospěšné a nebudeme muset mít strach o budoucnost českých včelařů.