Proutěné sochy, květiny i stromy umí plést košíkářka Alena Bukvová

28. únor 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Košíkářska Alena Bukvová na své zahradě

Košíky pletl už její dědeček. Vzpomínka na dětství pak Alenu Bukvovou přivedla na kurs pletení košíků, aby se pak košíkářství dokonce vyučila. Úspěchy v tomto řemesle dovršila loni, kdy se stala Nositelkou tradice pro Pardubický kraj.

Dnes na své košíkářské začátky vzpomíná Alena Bukvová z Lanškrouna s úsměvem. Tehdy to ale nic veselého nebylo. Vůbec jí to nešlo, proutky se lámaly, nedokázala je zkrotit. Práce s vrbovým proutím je totiž velmi náročná. Nesmí zanedbat přípravu, která je velmi složitá, a potřebujete na ni dostatek času. Vrbové proutí se vaří nebo máčí a olupuje, a to nějaký čas trvá. Ten pak naopak nemáte, když košíky pletete. Pracovat se totiž musí rychle, aby proutí nevyschlo.

Proutí si sama pěstuje a sklízí

Alena Bukvová se zajímá také o historii košíkářství. Vlastní zajímavý kufřík plný historických nástrojů košíkáře a dokáže o tom dlouho a poutavě vyprávět. Stejně jako v minulosti je být i dnes košíkářem poměrně velká dřina a vlastně ani neexistuje mnoho moderních způsobů, jak si to ulehčit, alespoň pokud chcete plést s klasického vrbového proutí. To si košíkářka stejně jako předkové také sama pěstuje, sklízí a tradičními způsoby upravuje.

Vypadá to krásně, ale za každým košíkem je spousta práce

Nevytváří z nich ale jen obyčejné košíky, koše a nůše. Umí i neobvyklé věci. Z proutí třeba upletla už dva Betlémy. Jeden na výstavu v lanškrounském muzeu a druhý v životní velikosti zdobil minulý Advent a vánoční svátky náměstí v Lanškrouně.

Pletení košíků učí také děti

Košíkářka pracuje velmi ráda také s dětmi. Pořádá pro ně třeba košíkářské dílničky o školních prázdninách. Těší ji učit je vytvořit si něco sami vlastníma rukama. Podle ní dnešní děti přijímají věci automaticky, nevědí, kolik za nimi může být práce. A když si to pak u ní vyzkouší, jsou  velmi překvapené. A v dětech, tedy konkrétně svých zatím malých ale velmi šikovných vnučkách, spatřuje také své pokračovatele.

Pletení košíků i práci s dětmi by se Alena Bukvová ráda více věnovala v důchodu. Zatím je zaměstnaná ve zcela jiném oboru, v kanceláři průmyslové firmy. Tvrdí, že živit se pletením košíků by nemohla. Je pro ni totiž důležité, aby vytvářela věci krásné a kvalitní, a to stojí spoustu času, který by nemohl být zaplacen. Konkurovat levným dováženým výrobkům, i přes jejich nízkou kvalitu, se nedaří. Proto se teď věnuje spíše propagaci košíkářské tradice a plete košíky pouze na akce, kde toto téměř zapomenuté tradiční řemeslo lidem znovu představuje.

Co všechno se dá pletením proutí vyrobit
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová