Regionální muzeum v Litomyšli vystaví dobové plakáty. Připomenou 75. výročí akce Kulak
Součástí sbírkových fondů Regionálního muzea v Litomyšli jsou plakáty z období kolektivizace zemědělství v Československu. Připravovaná výstava připomene tragické příběhy zemědělců na Litomyšlsku.
Regionální muzeum má ve své sbírce, ve fondu zemědělství na Litomyšlsku, několik desítek plakátů z období první poloviny 50. let 20. století. Některé z nich adresně poukazují na jedince, kteří na základě rozsudků lidových soudů sabotovali zásobování obyvatelstva tím, že nebyli schopni dodávat zemědělské produkty.
„Lidé byli na těchto plakátech ostrakizováni, pojmenováváni a text uváděl jejich prohřešky, kterými se údajně provinili proti hospodářskému řádu,“ přibližuje historik Regionálního muzea v Litomyšli Martin Boštík. „Na plakátech byly také komentáře, které konkrétní osoby označovaly jako přisluhovače imperialismu a podporovatele války. Pravdou je, že tyto plakáty i tenkrát budily mezi lidmi nevoli. Běžným občanům totiž připomínaly protektorátní plakáty se jmény popravených za heydrychiády.“
„Tyto plakáty byly často součástí rozsudků. Za jejich zveřejnění si museli sami odsouzení zemědělci zaplatit. Museli tedy sami o sobě informovat, že jsou škůdci společnosti,“ uvádí Martin Boštík, který se badání o průběhu kolektivizace na Litomyšlsku v posledních letech intenzivně věnuje a připravuje také tematickou výstavu. Regionálním muzeum v Litomyšli ji otevře v říjnu 2026.
Výstava připomene i tragické osobní příběhy
Letos si připomínáme 75. výročí zahájení akce Kulak. Tu komunisté spustili v listopadu 1951. Měla s konečnou platností zlikvidovat selský stav na českém venkově, především vystěhováním rodin odsouzených sedláků z jejich domovů a statků, především do pohraničí. Akce Kulak probíhala ve dvou vlnách v letech 1951–1954 a bylo při ní vysídleno až 4000 rodin.
„Těch příběhů je samozřejmě nepočítaně,“ uvádí Martin Boštík. „Týkají se i sedláků, kteří byli aktivními odbojáři za druhé světové války, byli v koncentračních táborech a nakonec byli odsunuti ze svých domovů. Je to například tragický příběh sedláka Františka Fulíka z Horního Újezdu, který vstoupil do družstva dobrovolně na jaře roku 1958.“
„František Fulík byl v roce 1959 obviněn z toho, že si ponechal velkou zásobu zrnin z doby svého soukromého hospodaření, přestože, jak tvrdil, odevzdal všechno to, co po něm JZD při vstupu do družstva požadovalo. Fulík byl tedy obviněn z toho, že se chce obohacovat na černém trhu. Zemřel v Jáchymově. V roce 1960, kdy byla kolektivizace dokončena, se konal v Dolním Újezdu jeho pohřeb. Byla to naprosto nesmyslná smrt člověka, který byl bezúhonný, nekonfliktní, nestavěl se proti režimu a měl všechna kladná hodnocení, dokonce i od předsedy místního JZD,“ podotýká Martin Boštík.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
