Režisér Hodan: Mým nejlepším hercem bylo počasí

Tomáš Hodan strávil letošní zimu v Krkonoších. Absolvent Filmové školy ve Zlíně tu točil svůj první hraný celovečerní film, legendární příběh lyžařů Hanče, Vrbaty a Ratha.

Četla jsem, že jste kdysi v České televizi začínal jako asistent režie pořadu Etiketa. To vám tehdy nebylo ještě ani 25 let.

„To je pravda. Tam jsem asistoval Radimu Špačkovi.“

Co jste se od Radima a Ladislava Špačka naučil?

„Mělo to takovou přátelskou atmosféru, Láďa Špaček mi nabídnul hned asi první den tykání a vzniklo to v takové rodinné atmosféře. Bylo to hrozně milé a vždycky jsme chodili s Radimem do hostince U Houdků a tam jsme debatovali o filmu.“

Proč jste si vybral filmařinu?

„Dlouho jsem nevěděl, co chci dělat. Na střední škole měla spousta lidí jasno od prváku, já jsem dlouho nevěděl, jezdil jsem na skatu a proflakoval se životem. Ale táhlo mě to nějak k vyprávění, k něčemu tvůrčímu. A když jsem maturoval, tak jsem věděl, že chci dělat film.“

V roce 2015 šel do kin váš dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman. Jak dlouho jste vymýšlel formu?

„To vzniklo tak, že můj kamarád a producent Ondra Beránek je jedním z tvůrců Muzea Karla Zemana a jeho tenkrát oslovila Česká televize Brno, že by chtěli dělat nějaký dokumentární seriál, ale z archivních věcí. A Ondra mě oslovil, jestli bych to nějak nerežíroval a já jsem navrhnul, že bychom to o rok dva posunuli, sehnali na to peníze a udělali opravdu životopisný, obsáhlý film, kde popíšeme celý jeho život a dílo.“

Film, ve kterém nehraje hlavní roli herec, ale počasí. To je věta, kterou jste vymyslel tuším vy a Kryštof Hádek. Věta, která zaujme a potěší každého meteorologa. Řeč je o filmu Poslední závod. Do kin půjde 24. února 2022. Jako meteorolog se musím zeptat, jak dobrým hercem bylo počasí?

„Úžasným. Člověk neví, do čeho jde, nedají se s ním udělat žádné castingy a kamerové zkoušky, ale nakonec nám počasí vyšlo vstříc, až jsme z toho byli překvapení, jaké jsme měli štěstí. Potřebovali jsme různé druhy počasí, i ošklivo i hezky, vítr, mlhu, vánici, do toho občas sluníčko a ty Krkonoše nám nabídly všechno, co umí.“

Vy jste ve filmu závod zrekonstruovali po vteřinách. Zůstala ale přece jen v tom příběhu Hanče, Vrbaty a Ratha nějaká neobjasněná záhada?

„No jasně, to setkání Hanče a Vrbaty. To už se nikdy nikdo nedozví, to mají mezi sebou. Tam je hodina a půl v tom příběhu, kdy kontrolor Vajna viděl Hanče, křičel na něj, že závod všichni vzdali, protože věděl, že tam byla obrátka a už tam dlouho nikdo nejel. Hanče ho neslyšel, pokračoval ve vánici a kontrolor Vajna odjel na Labskou boudu. Tam ještě chvíli čekali, než se vydali Hanče hledat a mezitím proběhlo setkání Hanče s Vrbatou a to se nikdy nikdo nedozví, jak to bylo.“

Moderátorka Alena Zárybnická a režisér Tomáš Hodan|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas