Rodný dům Bohuslava Martinů vypadá jinak. Opravený kostel zve i na půdu
Máte rádi tajemství, architekturu, kulturu a historii? Všechno dohromady kombinuje kostel svatého Jakuba v Poličce. Návštěvníkům se otevírá po celkové rekonstrukci.
„Některé konstrukce byly dožilé, část v havarijním stavu. Jiné se ale jenom lehce ošetřily, protože jinak byly v pořádku,“ popisuje stavební dozor Jiří Kovář. „Šlo o stavební rekonstrukci včetně restaurátorských prací na vitrážích, úprav mobiliáře a komplexní obnovy střechy.“
Mimořádné krovy
Kdo přijde, tak nahlédne do unikátního prostoru půdy, vůbec poprvé zpřístupněného veřejnosti. Může obdivovat historické krovy velkého rozponu. „Kostel má halovou dispozici, což se díky krovům promítlo taky do půdního prostoru. Podpor je tam opravdu málo. Krovu se říká šikmá stolice. Tento typ se poprvé objevil v západní Evropě, k nám se dostal až dodatečně.“
Původně se podle Kováře v našich podmínkách stavěly kostely na dřevěné bázi, postupně se přecházelo ke kamenným stavbám v gotickém stylu. „Pak se dobově upravovaly, třeba po požárech. Barokní kostel v Poličce vyhořel skoro do základů a stavěl se novogotický kostel. Jeho architektem byl významný český stavitel František Schmoranz. V halové podobě chybí snížená boční loď, což vytváří ohromný prostor kostela.“
Ve farním kruhu se nedávno za zdar oprav děkovalo Bohu při slavnostní bohoslužbě. Sloužil ji apoštolský nuncius, vyslanec papeže Františka. „Mě už po 25 letech může máloco překvapit. Když pracuju pro města nebo pro obce, tak je nad námi další dozor v podobě zastupitelstva i občanů. Vždy jde o to, aby to celé dobře dopadlo,“ ujišťuje Jiří Kovář.
Obraz jako viděné slovo
Kromě opravených prostor se otevírá taky nová výstava. Na ní uvidíte umělecky hodnotné a zatím veřejnosti neznámé obrazy, sochy a knihy z okruhu poličského děkanství. „Doteď byly uložené na půdě poličské fary. Díky evropské dotaci prošly zrestaurováním a lidé je můžou vidět v celé své kráse,“ říká kostelní průvodkyně Anna Holešová, která zajišťuje pravidelné komentované prohlídky.
Každý z exponátů má svůj příběh. Třeba dřevěná socha anděla přežila v 19. století velký požár. „Zachovaly se dvě sochy plačících andělů z posledního zastavení křížové cesty. To byl takový monumentální projekt sochaře Františka Pacáka vybudovaný vně kostela. Zahrnoval 14 kaplí a v nich 52 dřevěných soch v životní velikosti. Skoro všechny shořely. Expozici doplňuje sbírka rukopisů poličského literátského bratrstva, což byl takový kostelní pěvecký sbor.“
Dominantu chrámu tvoří oltářní socha svatého Jakuba Většího z kararského mramoru. Holešová uvádí, že se původně po železnici dostala do Svitav, odkud ji převáželi povozem do kostela.
Související
-
Z věží do podzemí Poličky
Jeden z největších u nás nalezených pokladů objevili v jednom ze sklepů v Poličce. 19 bašt tamního městského opevnění nemá ani ve světě obdobu.
-
Roky z ní nevytáhnul paty. Světoběžník Martinů jako dítě znal jenom Poličku
Do rodného města se trochu paradoxně vrátil až dvacet let po smrti. Bohuslav Martinů přitom dětství trávil na vrcholu věže tamního kostela.
-
Spal v prádelníku a 36 metrů nad zemí
Múzy to měly ke kolébce skladatele Bohuslava Martinů docela blízko, zato porodní bába si musela na věž kostela sv. Jakuba vyšlápnout skoro dvě stě schodů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.