Romantická zřícenina litického hradu a unikátní vodní štola

Litice nad Orlicí je dnes vesnička nedaleko Žamberku s necelými dvěma stovkami obyvatel. Ve středověku to ale bylo významné správní středisko s královským hradem. Díky hlubokému údolí Divoké Orlice se Litice mohou pochlubit také úchvatnou přírodou a zajímavými technickými památkami.

Dominantou obce je středověký hrad. Podle historiků byl postaven na konci 13. století. „Ale první písemnou zmínku o litickém hradu máme z roku 1316 a ta je v souvislosti se zástavou, kdy Jindřich mladší z Lipé ručil za svého otce právě zdejším hradem,“ rozhlíží se po hradním nádvoří kastelán Dalibor Urban.

Největší rozmach podle kastelána hrad zažil za českého krále Jiřího z Poděbrad: „Byl to hrad střední velikosti své doby, jeho důležitost byla v tom, že to byl hrad královský. Litice se uvádějí jako jedno z možných rodišť pozdějšího českého krále.“

Hrad Litice

Od Divoké Orlice se k částečné zřícenině hradu dostaneme po červené turistické značce. Po té se dá údolím řeky pohodlně dojít do nedalekého Potštejna, na druhou stranu nás pak dovede k další významné zřícenině hradu v Žampachu. Mimochodem právě tudy vede oblíbená turistický pochod Přes tři hrady.

Výstup k hradu zdobí drobné památky

K litickému hradu stezka stoupá kolem dřevěné zvonice z 18. století, prohlédnout si v obci můžeme také dvě památkově chráněné roubenky postavené v typickém podorlickém slohu. Na cestu nás provází také barokní Socha svaté Anny z druhé poloviny 18. století.

Hrad Litice - vstupní brána

Hrad přestal být trvale obýván v 17. století, ještě jako hospodářská budova, později ztratil střechu a stala se z něj zřícenina. „O záchranu hradu se začalo usilovat na konci 19. století a opravy dospěly vrcholu v roce 1935, kdy byl hradní palác znovu zastřešen a věž byla zvednuta o současné vyhlídkové patro,“ rozhlíží se z věže, která se tyčí víc než 100 metrů nad hladinou Divoké Orlice, kastelán Dalibor Urban.

Myší dírou by projelo auto

Právě strmé údolí a široký oblouk, kterým řeka obtéká hradní kopec, daly vzniknout zajímavým technickým stavbám. Jedna je železniční tunel, který na konci 19. století razili italští specialisté, a pak také unikátní vodní štola. „Myší díra je štola, kterou prorazili turečtí zajatci na konci 17. století. Štola odváděla vodu z údolí, aby se ochránilo v době povodní podhradí,“ připomíná Dalibor Urban.

Později lidé využili převýšení řeky 24 výškových metrů. První zařízení vyrábělo tlakový vzduch, který se využíval ke štípání kamene ve zdejším lomu, a později tady vznikla vodní elektrárna. Původní štola je docela velká, projelo by jí i auto.

Spustit audio

Související