Rusové necitlivě rekonstruují historický Chánský palác na Krymu. UNESCO je bezmocné

Rusko minulý týden otevřelo 19 kilometrů dlouhý most, který spojí anektovaný poloostrov Krym s pevninou a vyřeší tak palčivé problémy s dopravou. Je pravda, že v posledních čtyřech letech od anexe Moskva na Krymu investuje a staví, ne vždycky to ale místní lidé vítají. Příkladem je třeba obnova jedné z nejcennějších historických památek poloostrova, Chánského paláce v Bachčisaraji.

Městečko Bachčisaraj nemá moře, ale zato má svoji Bachčisarajskou fontánu, kterou proslavil básník Alexandr Sergejevič Puškin ve stejnojmenné poémě.

Ta vypráví o krymskotatarském chánu Girejovi, který unese krásnou Marii z polského šlechtického rodu Potockých. Jeho stávající ženy ale těžce nesou, že věnuje pozornost jen jí, a jednoho dne je nalezena zavražděná. Chán Girej pak nechá na počest Marie postavit fontánu, kde truchlí v nekonečném žalu.

Bachčisaraj – metropole Krymských Tatarů

Bachčisarajská fontána neboli Fontána slz dodnes stojí v paláci krymských chánů, který tu v roce 1532 vybudoval Sáhib Chán Girej. Založil tak reprezentativní krymsko-tatarskou metropoli.

Ukrajinští Krymští Tataři se s ruskou anexí poloostrova nesmířili. Svým krajanům pomáhají, jak se dá

Dobrovolníci z uskupení Asker kontrolují, aby se na Krym nedostávalo ukrajinské zboží, aby Ukrajina nekrmila ruské okupanty a aby sem nepronikali separatisté.

Muslimští Krymští Tataři nežijí jen na Krymu, ale jedna z komunit se usadila i na jihu Ukrajiny, v těsné blízkosti poloostrova. Z několika ospalých vesnic v okrese Geničevsk se dnes stala rušná pohraniční zóna. Zdejší Krymští Tataři proto pomáhají krajanům, kteří kvůli různým potížím utíkají z anektovaného území a angažují se také při hlídání hranice.

Do té doby totiž původní národy Krymu – kromě Krymských Tatarů taky Karajímci a Krymčaci – žily o kus dál, v dnešní západní části města v pevnosti Čufut-Kale.

Neoficiálním centrem Krymských Tatarů zůstává Bachčisaraj i dnes. Národ, který zažil stalinské deportace a jako jediný z krymských etnik se postavil proti ruské anexi, současnou situaci sleduje s nedůvěrou. A protestuje i proti tomu, jakým způsobem začaly ruské úřady palác rekonstruovat.

Ochrana památek, nebo politická agitace?

„Tady jsou různé trámky, jak shnilé, které bylo třeba vyměnit, tak i zdravé, které by se neměly rozřezávat – vždyť jsou z 18. a 19. století! Jenže oni používají nový materiál a technologie 21. století a tak to prostě nejde,“ říká mi před Chánským palácem krymskotatarský aktivista a architekt Edem Dudakov.

Střechu zakrývá igelit, 300 let staré ručně vyráběné tašky zvané tatarky vyvezli stavbaři za město a nahradit by je měla nová krytina ze Španělska. Další poškození, jako třeba smyté ornamenty, jsou podle Dudakova proti tomu už jen detail.

Edem Dudakov je z nemilosrdného přístupu ruských úřadů k rekonstrukci Chánského paláce rozčarovaný

„Pro politiky bylo důležité do prezidentských voleb ukázat, že se pro Krymské Tatary taky něco dělá, nejenom že sedí ve vězení. A tak říkají: Prosím, podívejte se, jak obnovujeme chanský palác,“ rozčiluje se architekt.

UNESCO bezmocně přihlíží

Kritici rekonstrukce se obracejí i k organizaci UNESCO. Ta ale nemůže zasáhnout, protože palác krymských chánů dosud není zapsán na seznamu světového dědictví. Podle Dudakova za to může už předchozí, tedy ukrajinská správa.

Centrum Káhiry připomíná válečnou zónu. Historická čtvrť Maspero jde k zemi, nahradí ji moderní věžáky

někteří obyvatelé nechtějí svoji milovanou čtvrť opustit do poslední chvíle

Egyptská metropole Káhira se mění. Ustoupit nové čtvrti teď musí dříve živá a malebná čtvrť Maspero v samém centru města. Bagry nemilosrdně postupují a v patách jim jdou developeři se svými projekty moderních věžáků. Není divu, staré chudinské Maspero začíná jen pár desítek metrů za slavným Egyptským muzeem na náměstí Tahrír.

„Když jsem byl tehdy členem krymské vlády, četl jsem dokument, ve kterém bylo napsáno, že tento objekt nelze v žádném případě předat UNESCO, protože to prý jen posílí separatismus Krymských Tatarů,“ říká aktivista.

Úřady argumentují tím, že palác bylo nutné opravit především rychle. Hlavně střecha byla údajně v havarijním stavu a hrozilo její zřícení.

Jisté je jedno – cesta bachčisarajského Chánského paláce na seznam světově uznávaných památek UNESCO se ještě více komplikuje. Mohou za to nejen překotné opravy, ale i nejasný status anektovaného poloostrova.

autoři: Šárka Kuchtová , and
Spustit audio