Samotná muzika je jako syrové maso. Aranžér z ní dělá tatarák
Hudba a Radek Škeřík patří k sobě. Tenhle muž spolupracuje se skupinou Pirate Swing Band, s pardubickým i královéhradeckým divadlem. Svůj podíl má taky na některých hudebních dílech Divadla Semafor.
„V divadlech je to vždy velmi zajímavá práce. Hodně pyšný jsem i na akordeonový orchestr Safari. Máme za sebou dokonce dvoutýdenní turné v Americe. Děti ze ZUŠ Střezina v Hradci Králové jsou vděčné za každou muzikantskou aktivitu. Kromě aranžování jsem často k vidění s různými kapelami. Každá disciplína má své.“
Jak se aranžuje?
Podle Škeříka jde o práci u počítače. „S aranžováním je to jako s vařením. Po dlouhé přípravě se to za pár minut zahraje. Často dostanu nějakou nahrávku orchestru a mám vymyslet vystoupení pro menší počet nástrojů. Přetransformovávám muziku do takové podoby, aby se dala hrát. Samotná muzika je jako syrový kus masa. Podle požadované úpravy udělám tatarák nebo nudličky. Hraju si s tím kouskem masa a servíruju kapele na talíři.“
Jak říká, aranžování je hodně o sluchu a o zkušenostech. „Člověk by neměl odmítat výzvy. Dostal jsem se dokonce k aranžování pro symfonický orchestr, což je z mé strany obrovská drzost. Každým takovým počinem se posouváte dál.“ A třeba na spolupráci se skupinou Pirate Swing Band si pochvaluje, že při ní má jako aranžér obrovské pole působnosti.
Talenty nedocházejí
Spousta Škeříkových kolegů učitelů si prý stěžuje, že dnešní generaci rozptylují počítače a podobné vymoženosti. „Zájmy jsou roztříštěnější a pestřejší. V každém ročníku se ale pokaždé za těch dvacet let objeví někdo zajímavý, výrazně talentovaný.“
V 50. sezóně pozvou pardubičtí filharmonici bývalé šéfdirigenty
Pořádný důvod k oslavě letos má Komorní filharmonie Pardubice. Zahájí totiž padesátkový ročník. Momentálně finišuje s přípravami, ale podle ředitelky Jarmily Zbořilové je nadcházející sezóna prakticky pod střechou.
On sám zažil zásadní nakopnutí správným směrem v choceňské ZUŠ zásluhou Antonína Malého. U něj se od roku 1985 vzdělával ve hře na akordeon a učil se hrát v kapele Swing Club. „Chodil jsem k němu asi patnáct let. Postupně mně přivedl i k jazzu, což u hráčů akordeonu není běžné. Díky němu jsem se dostal do muziky takto hluboko. Všechno další je důsledkem toho, že jsem k němu v sedmi letech přišel.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
