Schengenský prostor zkomplikoval život českým krajanům, při cestě do vlasti si musí vyřizovat víza

Je to skoro rok, co se Česká republika připojila k takzvanému Schengenskému prostoru, a pro české občany tak padly poslední bariéry pro cestování Evropou. Nová situace ale paradoxně zkomplikovala život českým krajanům. Lidem, kteří mají české kořeny, ale už nemají české občanství. Ty nenajdeme jenom ve Spojených státech, kde je nejpočetnější krajanská komunita, ale například také v Chorvatsku nebo Srbsku. Pro krajany ze zemí, kteří žijí v zemích mimo Schengenský prostor, se teď podstatně zkomplikoval přístup k vízům, která k návštěvě staré vlasti potřebují. Jak se konkrétně změnila situace pro Čechy žijící v Srbsku?

Paní Vlastenka Krišanová žije a pracuje Bela Crkvy jižním Banátu. S manželem vlastní obchod a značnou část svého času věnuje práci pro českou komunitu. "Vždycky mě trápí, že když máme cestovat do České republiky, musíme sebrat spoustu papíru, protože jsme občané Srbska. To, že jsme krajané, se vůbec neuvažuje. Nemáme třeba nějaké ulehčení vízové povinnosti," uvedla Vlastenka Krišanová.

A pomohlo by, kdyby tato víza platila rok nebo dva? "Samozřejmě ano. Byli bychom velmi rádi, kdybychom dostali aspoň multivízum na rok nebo na dva. Čím déle, tím lépe. Někdo to využije na víckrát, někdo jenom jednou, ale nemusel by pokaždé jet do Bělehradu, když chce cestovat do České republiky. Potom znovu, aby si vízum vyzvednul. To jsou dvě cesty, a Bělehrad je od nás sto kilometrů," přiblížila peripetie českých krajanů v Srbsku Vlastenka Krišanová.

Situace je složitá, protože na to, aby Češi žijící v Srbsku získali schengenské vízum, musí splnit všechny podmínky jako Srbové nebo cizinci podléhající vízové povinnosti. Předkové srbských Čechů sem ale přišli před dvěma sty lety a drtivá většina z nich už u nás nemá příbuzné. Splnit proto jednu z podmínek k udělení schengenského víza do České republiky - osobní pozvání potvrzené u nás na cizinecké policii, je pro ně těžko řešitelný problém. Podobnou potíž představuje dát dohromady peněžní částku, která je potřeba jako záruka. Většinou jde o starší lidi, kteří jsou už v důchodu.

Nebylo by tedy řešením udělit zájemcům z třítisícové krajanské komunity české občanství? Nebylo, protože nesplňují kritéria. Nenarodili se na našem území, ani tam nestrávili posledních pět let. Nemají tedy nárok. Srbští Češi uznávají, že jim české velvyslanectví poskytuje veškerou možnou podporu, pozornost a pomoc, ale že se musejí řídit zákony. Je tedy vše v pořádku? Není. Jestliže se dosud nenašel způsob, jak situaci vyřešit, tak vše není v pořádku. Naši krajané pocházejí od nás a mají k naší zemi nejbližší vztah v porovnání se všemi ostatními cizinci. Najít tedy řešení nebo vytvořit nový zákon, by mělo být povinností.

Maďaři mají pro krajany speciální zákon

Národní povolení k pobytu. Tak se jmenuje zvláštní legislativní nástroj, který používá Maďarská republika. Důvod? Chce ulehčit svým krajanům situaci při získávání schengenských víz v Srbsku. Jak povolení k pobytu funguje?

Sídlem dobře zabezpečeného generálního konzulátu v Bělehradě nás provedl přímo jeho vedoucí Janosz Kolar. "Vidíte, dnes je pátek. Pracujeme do dvou hodin, žádosti přijímáme do pravého poledne, takže tu je méně lidí než obvykle. 50 minut před uzavřením úřadu pro veřejnost tu máme sedm lidí na dvoře a sedm dalších už je ve vnitřním prostoru. Vydávají tady kolem 40 tisíc schengenských víz ročně a dbají tu, aby lidé nečekali před budovou konzulátu. I uvnitř je všechno zajištěno tak, aby čekání bylo co možná nejkratší a nejpříjemnější," uvedl vedoucí.

A jak posuzují celý proces samotní žadatelé? "Je to komplikované. Jednak kvůli současnému postavení naší země a pak také kvůli vztahu našich euroatlantických integrací," řekl srbský spisovatel ve frontě. Tentokrát tu čekala řada srbských občanu, kteří žádali o schengenské vízum. Nikdo z maďarských krajanů. Ale všichni musejí splnit stejné podmínky. Jen žadatelé o národní povolení k pobytu si zvou zvlášť, protože by měli prokázat svůj zájem, a to zabere trochu víc času.

"Máme zákon, podle kterého ti, kteří by chtěli zachovat svou národní identitu nebo si zachovat schopnost mluvit maďarsky a rozvinout ji, navštěvovat základní nebo jazykovou školu nebo navštěvovat příbuzné, mohou o toto národní povolení k pobytu požádat. Požádáme je o řadu dokumentů a jakmile je dostaneme, zašleme žádost k národnímu imigračnímu úřadu. Poté žadatel dostane krátkodobé schengenské vízum, aby si mohl národní povolení k pobytu vyzvednout. Povolení je platné nejméně na šest měsíců a nejdéle na tři roky. V zásadě se tyto žádosti posuzují ještě přísněji než schengenské vízum, ale výsledkem je, že pak mohou jezdit do Maďarska po celou dobu platnosti povolení. Přitom mohou o toto povolení požádat i Srbové, pokud mají výjimečný zájem o Maďarsko a jeho kulturu. Také se to stává. Ale v prvé řadě byl zákon míněn pro maďarskou menšinu v Srbsku, zejména jeho autonomní oblasti Vojvodina," upřesnil vedoucí maďarského konzulátu.

V Srbsku žije více než čtvrtmilionová národnostní menšina, o níž se stará také generální konzulát Maďarské republiky v Novem Sadu. Péči a pozornost krajanům věnují Češi a Maďaři srovnatelnou, ale rozdíl je v zákoně, kde naši maďarští přátelé mysleli na své krajany daleko víc.

Schengenská pravidla jsou jasná

Jak vstup do Schengenského prostoru zkomplikoval život českým krajanům, kteří teď musí při cestách do své staré vlasti složitě žádat o víza? Jak jsme uvedli v reportáži, především se jedná o krajany žijící v Chorvatsku nebo v Srbsku. Může pro ně Česká republika udělat víc? Tuto otázku jsme položili vedoucímu konzulárního oddělení českého velvyslanectví v Bělehradě Igorovi Procházkovi.

"Nyní jsme v Schengenském prostoru, kde jsou pravidla mnohem přísnější. Je tam jasně uvedeno, co musí každý žadatel mít. Není tam žádná výjimka pro příslušníky krajanských komunit. Nemůžeme s tím nic moc udělat kromě věcí, že udělíme víza bezplatně, protože naše krajany můžeme zahrnout do kulturní spolupráce nebo do oblasti státního zájmu," uvedl Igor Procházka.

Schengen - Rue Robert Goebbels|foto: Vít Pohanka

Doplnil, že pracovníci konzulátu se krajanům snaží vysvětlit, co potřebují. Snaží se jim poradit, které formuláře k udělení víz potřebují, jak vůbec podat žádost a podobně. "Je to ale velmi málo proti tomu, jakou dokumentaci oni musí mít. Naše zákony a schengenská pravidla jsou v tomto ohledu jasná," dodal.

Česko dává krajanům čtvrt miliardy korun

Opravdu nemůže pro své krajany Česká republika udělat víc? Neschováváme se za schengenská pravidla? To je otázka pro Vladimíra Eisenbruka, vládního zmocněnce pro krajany.

Vladimír Eisenbruk odmítl, že by se Česká republika za schengenská pravidla schovávala. "Pokud vstupujeme do nějakého klubu, tak zároveň na sebe přijímáme i jeho pravidla. V rámci našich možností se na Ministerstvu zahraničí snažíme vycházet krajanům vstříc," uvedl vládní zmocněnec. Od roku 2005 například platí program na podporu českého dědictví zamřený na české komunity v celém světě. V jeho rámci se českým krajanům distribuuje více než čtvrt miliardy korun. Tyto peníze jsou určeny jak na kulturní a společenské aktivity, tak na rekonstrukce besedních domů.

Konzulární oddělení na Ministerstvu zahraničí se také podle Vladimíra Eisenbruka snaží vyjít vstříc i při podávání žádosti o trvalý pobyt. Ta musí být podpořena potvrzením příslušnosti ke krajanské komunitě. "Pokud vydáme toto potvrzení, jim se na základě důvodu hodného zvláštního zřetele usnadňuje získání trvalého pobytu v České republice. To je jedna velmi konkrétní věc, která vyplývá ze zákona," upřesnil Vladimír Eisenbruk a doplnil, že čeští úředníci musejí u těchto žádostí ověřit, zda jejich předci měli český původ, což není snadné. "Je třeba dohledat rodiče, prarodiče a někdy dokonce praprarodiče," řekl.

Řada zemí má takzvaný krajanský zákon. Podobný zákon ale Česká republika nemá. Vladimír Eisenbruk se domnívá, že ne vše je potřeba upravovat zákonem. V současné době se však připravují zákony, které se konkrétně krajanů týkají. Jedním z nich je například zákon o dvojím občanství, dalším zákonem je návrh normy o korespondenční volbě, která je v současné době projednávána v Senátu.

Chebsko postihlo zemětřesení. Jak obstály místní domy proti obávaným přírodním silám? Nalaďte si v úterý 11. listopadu Radiožurnál po 11. hodině, protože o tom se budeme bavit v našem cyklu Pod kůži.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.