Šéfa muzea vyhecovali k cyklistické výzvě. Na kostitřasu projel pobřeží Černé Hory

„Jednou jsme se na vyjížďce bavili, jak bude kdo trávit Vánoce. Říkal jsem, že mě poslední dobou zas tolik nebaví a že bych nejradši na tom kole urazil nějakou vzdálenost u moře. Nakonec jsem sázku nevyhrál. Posledních 40 kilometrů jsem kvůli viróze jel autem. Navíc jsme později zjistili, že to byla etapa nevhodná pro cyklisty. I když je vedená jako mezinárodní cyklistická trasa, tak bych ji žádnému cyklistovi nedoporučoval. Je to asi jako kdybyste jeli po I/35, kde je ještě po pravé straně sráz k moři a po levé straně prudký kopec. Velikánský provoz, velice členitá silnice,“ popisuje ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.

Cesta jako cíl

Počasí výpravě přálo. „Bylo tam asi 15 stupňů, sluníčko, od moře občas foukal skoro až jarní vánek. Jelo se parádně. Zážitků mám plno. Lidé zdravili, fotili, natáčeli. A jednou přišel do obchodu pán na nákup a k mému kolu si uvázal psa. Ale největší zážitek je z cesty samotné. Černá Hora zůstává pořád trochu exotika, i když pobřeží má dost zastavěné. Turistický ruch se tam hodně podepsal. V zemi se poměrně snadno domluvíte. Když jsme poslední den dojížděli k albánským hranicím, tak se z kopcovitých pasáží dostáváte do úplné roviny. Všude máte obrovské sady mandarinek, které zrovna dozrávají.“

Bude se Junek ještě někdy sázet? „Když jsme absolvovali třídenní trasu, tak jsme si autem zajeli ke Skadarskému jezeru. Napadla mě taková hříšná myšlenka, abych se vsadil, že ho za tři dny objedu. Ale pak když jsem viděl kopce a srázy, tak mě to rychle přešlo. Takže zatím ne.“

Vysoké Mýto a vysoké kolo

Cestovatel má vztah ke kolům daný geneticky. „Zjistil jsem, že můj praděda, který bydlel v Litomyšli, byl jezdcem na vysokém kole někdy v 80. letech 19. století. Obecně mám rád staré věci, staré automobily a samozřejmě i historická kola. Postupně jsem se dostal až k vysokému kolu. Před několika lety jsem si pořídil repliku a teď na ní jezdím.“

Junek taky ve městě udržuje tradici klubu cyklonadšenců. Občas vyrážejí na historických kolech za historií. Zároveň se chystá na další díl expedice Monoxylon ve vydlabaném člunu. „Tentokrát v polovině června utvoříme jenom jednu posádku. Bude se to zase víc blížit experimentu, abychom poznali pocity tehdejších lidí. Poplujeme z Turecka do Řecka Egejským mořem.“

A je lepší kolo, nebo člun? „Mám rád cesty, dálky, k čemuž moře patří. Ale zároveň trpím mořskou nemocí. Asi proto bych dal nakonec přednost vysokému kolu. Jak ale pojedeme čistě na tom člunu, nepolezeme na jachtu anebo doprovodné plavidlo, tak by mi zase tak špatně být nemuselo. Člun je nízko u hladiny, což mi vyhovuje.“