Skalnaté soutěsky a peřeje. Největší bránu vytvořila řeka

Přírodní rezervace Zemská brána leží na hranici s Polskem a hranici dvou krajů, Pardubického a Královéhradeckého. Pod osadou Čihák řeka vyhloubila romantické údolí. Řečiště plné balvanů lemují v úseku několika set metrů skály, a tak Zemská brána odjakživa působila jako vstupní brána do Čech.

Přes Divokou Orlici vede silnice z Bartošovic v Orlických horách do Českých Petrovic. Právě u kamenného mostu, kde je i malé parkoviště, začíná naučná stezka. Po proudu řeky, směrem ke Klášterci nad Orlicí, vás stezka zavede na velmi půvabná místa.  

Kamenný most stavěli Italové

Zemská brána možná někomu připomene alpskou scenerii. A nejen díky dravé řece. K Zemské bráně, tak jak ji známe z většiny fotografií, už přes sto let neodmyslitelně patří kamenný most. Ten původní vznikl v letech 1900 - 1903 a na jeho projektu se podíleli italští odborníci, kteří měli zkušenosti se stavbou pilířů na nestabilním podloží.

9 fotografií

U mostu začíná naučná stezka. Má deset zastavení a její délka je přibližně dva a půl kilometru. Poblíž mostu stezka vede skalnatým terénem, ale dál je už pohodlnější. Cesta Zemskou bránou není fyzicky náročná. Přesto je důležité vědět, že kvůli ochraně přírody by turisté neměli využívat jinou než vyznačenou turistickou stezku. 

Pašerácká lávka

Dnešní podoba Pašerácké lávka pochází z roku 2002. Divokou Orlici v těchto místech ale kdysi překlenoval starý dřevěný mostek, postavený hlavně kvůli svážení dříví z lesů. Vzhledem k tomu, že Zemská brána tvořila hranice mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem, využívali právě tuto lesní cestu obchodníci. Přes lávku putovalo také pašované zboží, hlavně cukr, cukerín nebo tabák, a tak vznikl také její název.  

Stopy po romantickém zámečku

Nedaleko Pašerácké lávky, směrem po proudu Divoké Orlice, kdysi stával lovecký zámeček, známý jako Lusthaus. Postavit si ho na začátku 19. století nechal Jan Parisch, majitel žambereckého panství. Empírový zámeček měl podobu přízemní obdélné stavby s vysokou valbovou střechou a také antické sloupy. Později byl letohrádek využívaný jako hájovna.

Pašerácká lávka přes Divokou Orlici|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

V roce 1936 celý objekt lehl popelem, požár byl údajně založený úmyslně. Jedinou stopou po existenci zámečku je stále rostoucí mohutný tis a také dva menší rybníčky, které kdysi složily k chovu pstruhů.

Pozůstatky válečného opevnění

Přibližně kilometr od kamenného mostu překonává údolí řeky linie opevnění z let 1936 - 1938. V bezprostřední blízkosti Orlice stojí jednopatrový pěchotní srub s označením R-S-54 Na potoku. Jeho hlavní zbraní byl těžký kulomet, umístěný v pancéřové kopuli. Do dnešních dnů se zachovaly pouze železobetonové stěny bunkru, který měl kdysi sloužit asi patnáctičlenné posádce. Pevnost je přístupná, na vlastní nebezpečí.

Od vojenského bunkru se po proudu řeky dostanete k Ledříčkově skále. V její horní části je dobře vidět i vstup do malé jeskyně. Tam si prý kdysi svůj lup schovával legendární zbojník Orlických hor, zvaný Ledříček. Tato pověst se ale opírá o skutečnou historickou postavu, zlodějíčka Josefa Lédra, který žil v okraji Klášterce někdy v 17. století.