Skladatel bez PR. Hnilička napsal první českou symfonickou báseň ještě před Smetanou

„Žijeme v úžasné zemi, která se vyznačuje tím, že má velmi mnoho hudebních osobností. Na propagaci z hlediska vážné hudby by přitom stačil jenom jeden. Ale byla tady opravdu silná nadprodukce. Dneska jsme pátým nejposlouchanějším národem v oblasti klasické hudby. Německo, Francie, Itálie, Rusko a my. Jsme velmoc. Řada významných osobností, které ve své době zanechaly velmi hodnotné dílo, zůstává zapomenutých. Což je právě případ Aloise Hniličky,“ říká znalec jeho díla, dirigent a zástupce ředitele Konzervatoře Pardubice Tomáš Židek.

Čtěte také

220 let pořád stejně. V Ústí nad Orlicí drží dlouhou hudební tradici

Táborita před Táborem

Hnilička se narodil v Ústí nad Orlicí a většinu svého profesního života strávil v Chrudimi, kde zemřel. „V Ústí nad Orlicí od roku 1803 působí Cecilská hudební jednota, což je nejstarší hudební spolek ve střední Evropě. Jeho tatínek František jako ředitel kůru a kantor byl jejím členem a později se jím stal i Alois Hnilička. Taky pro tento sbor, který je dodnes činný, psal skladby. Vznikla pro ni i první symfonická báseň s českým obsahem Táborita. Byl to rok 1862. On jako první použil husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, a to ještě dlouho před Smetanou. Ten se o ní později velice pochvalně vyjadřoval a sám napsal Tábor, který se stal mnohem slavnějším. Znali se, stejně jako s dalšími osobnostmi té doby.“ 

Zmíněný skladatel vystudoval varhanickou školu a učitelskou průpravu. Byl i sbormistrem pěveckého sboru Slavoj v Chrudimi, který letos oslaví 170 let od založení. Zanechal po sobě dílo čítající 216 opusů. „Některé mají víc skladeb. Má spoustu duchovních děl.  Napsal dvě symfonie a jednu operu, která nebyla nikdy provedena.“

Čtěte také

Slavoj je náš nejstarší sbor. Uvítal by víc tenorů a basů

Detektivní práce

Tvorbou Hniličky se Židek zabývá více než čtvrtstoletí a řadu děl se mu podařilo s tělesy, která vede, a se studenty provést, sepsat do moderní notace.

„Tato tvorba si postupně nalézá své uplatnění. Třeba Symfonický orchestr Českého rozhlasu hrál Táboritu v Betlémské kapli na vánočním koncertu. Napsal jsem i publikaci, která ale měla přijít o 80 let dřív. Když jsem ji psal, tak už nežili pamětníci, což je problém. Hnilička byl velice skromný a moc svou tvorbu neprosazoval. Byla to detektivní práce. Knížku jsem pojmul jako populárně-naučnou. Třeba jednou v penzi bych chtěl udělat velkou monografii třeba na 500 stránek. Pojednat jeho dílo a život zabere hodně času a prostoru.“

Co všechno se chystá jako připomínka kulatého jubilea? Poslechněte si celý rozhovor.