Standing ovation pro pardubické filharmoniky v Kuvajtu. Tam, kde si zahrají jenom mistři

„Pro mě a drtivou většinu mých kolegů to bylo poprvé, kdy jsme se podívali do arabských zemí. Sami jsme nevěděli, co čekat. Převládala nejistota až obavy, hlavně u některých kolegyň. Ale myslím, že jsme se všichni vrátili spokojení a obavy byly rozptýleny,“ usmívá se violista Michal Doubek.

Podle dostupných informací se v daném žánru jednalo o historicky první účinkování českého orchestru v Kuvajtu. „Musím zmínit zásluhu velvyslance Česka v Kuvajtu a Kataru Martina Dvořáka, který má velký podíl na našem účinkování na festivalu. Přinesli jsme hodně české kultury a historie. Snad to bude mít pokračování,“ doufá manažer filharmonie Marek Pospíšil.

Diváci nezlobili

Sál byl při pardubickém vystoupení zaplněný. Šlo o součást prestižního mezinárodního hudebního festivalu. „Předem jsmě měli informaci, že publikum bývá specifické, že někteří budou telefonovat, odcházet během produkce. Ale toto publikum bylo poučené, navíc asi polovinu sálu zaplnili zahraniční diplomaté. Aplaudovalo, nakonec došlo i na potlesk vestoje,“ říká Doubek.

Na místě měl orchestr zkoušku den před vystoupením. Podle Doubka nic nezvyklého. „Není velký rozdíl, jestli jedeme na koncert do neznámého sálu třeba do Plzně anebo do Kuvajtu.“

Líbačku si nechte od cesty

A jak na hudebníky země působila? „Když se projdete po ulici, tak vám tam nic až tak zvláštního nepřipadá. Snad dvě třetiny obyvatel vlastně nejsou Kuvajťané, jde spíš o přistěhovalce. Z tohoto pohledu působí dost multikulturně.“

Ve styku s místními si ale člověk podle Pospíšila musí dávat pozor na intimnější kontakt jako třeba objetí nebo polibek ženy. „To by pro ně bylo trochu nedůstojné, ale na to jsme byli připravení.“

Komorní filharmonie Pardubice chystá vystoupení v Německu, ve Francii. Taky by měla navázat na turné v Japonsku a muzikanti by se rádi vrátili zpátky do Kuvajtu. Pokračuje jubilejní padesátá koncertní sezóna.