Studenti v autoškolách sedají do lepších aut, jezdí ale v silnějším provozu

Autoškola
Autoškola
Dělali jste autoškolu před dvaceti třiceti lety? Co se od té doby změnilo a jaké jsou největší začátečnické chyby za volantem, o tom jsme v rozhlasové Radioporadně mluvili s instruktorem Petrem Klempířem.

Vozidla, která brázdila silnice před třiceti lety, nebyla tak technicky vyspělá jako dnešní. Od řidiče to vyžadovalo mnohem větší zručnost a i sílu, protože například neexistovaly posilovače řízení. Na druhou stranu ale nebyl takový provoz. Na vozovkách panoval relativní klid.

„Řídit tenkrát vozidlo byla záležitost síly, trochu i sportovního výkonu a respektu. Protože když jste jeli vozem Škoda 120 rychlostí sto kilometrů v hodině, všechno se v něm třáslo a chvělo, a proto řidič raději rychle nejel. Dnes někdo jede po dálnici 200 kilometrů v hodině a má dojem, že je v obývacím pokoji, protože neslyší vůbec nic,“ vysvětluje Petr Klempíř. Takže paradoxně větší komfort nepřispívá příliš k bezpečnosti. Lidé za volantem se necítí ohrožení a více riskují.

Čtěte také

Devadesát procent klientů autoškol tvoří mladí studenti. Kurz dostávají většinou darem od svých rodičů k osmnáctinám. „Například na Slovensku se auto může řídit už od sedmnácti, ale za přítomnosti zkušeného řidiče,“ říká Petr Klempíř. Taková praxe funguje i jinde. Dokonce v deseti zemích Evropské unie se může řídit auto už v sedmnácti, ale pod dohledem staršího řidiče. „Když jezdí mladí pod dohledem, je to lepší, než když řídí sami,“ dodává Petr Klempíř.

Je rozdíl mezi generací studentů před třiceti lety a těmi současnými? Společné mají to, že se jim nechce moc učit teorie, ale nakonec tak jako tak, musí projít testy. A jak je to za volantem? „Dnešní mládež je sebevědomější, má větší přehled, jsou šikovnější. Řízení je pro ně běžná věc,“ srovnává Petr Klempíř. Dnes se totiž jezdí denně. Před třiceti lety se často auto vytáhlo jednou za čtrnáct dní na výlet.

Řidiči na silnicích jsou vůči vozidlům označených jako autoškola tolerantní. Jenomže pak čerstvý majitel řidičského průkazu sedne za volant a stává se plnohodnotnou součástí silničního provozu. A tam se už nic neodpouští. Chce to pevné nervy, jezdit pomalu a nenechat se zviklat nervózními řidiči okolo. „Myslete na to, že jste vlastně vychodili mateřskou školu a teď musíte navázat praxí. Jedině pravidelným řízením se vyjezdíte a získáte zkušenosti. Výletem jednou za dva měsíce se nic nenaučíte,“ zdůrazňuje Petr Klempíř.

Čtěte také

Když se někdo necítí za volantem jistě, měl by požádat zkušeného a trpělivého řidiče, aby ho zpočátku doprovázel. Nebo je možné si doplatit kondiční jízdy v autoškole. Důležité je nejprve jezdit pomalu. „Začátečník neumí rychle reagovat, nemá schopnost rychlého rozhodování, nedokáže se soustředit na všechno najednou,“ uvádí Petr Klempíř. I když se za nováčkem v autě lepí nervózní rychlé auto, nebude policii v případě nehody tento argument zajímat.

Parkování na všechny způsoby se dá v klidu natrénovat na velkém parkovišti. „Ať si řidič najde méně frekventované místo, kde na to bude mít čas a nebude nikomu vadit, že si třikrát zajede a vyjdete, než to tam trefí,“ říká Petr Klempíř.

Čeští řidiči si nelámou hlavu s dodržováním pravidel silničního provozu. Co nejvíce porušují? Poslechněte si záznam rozhlasové Radioporadny.