Studentka se v 19 letech vyzná v neurovědě. Za sebou má kurz na Oxfordu i práci s malými autisty
Nerada o sobě mluví a nechce se označovat za úspěšnou. Máme si pár desítek let počkat, jak říká Evelína Voleská.
„Z mých kolektivů vím, že jde být mnohem úspěšnější. A taky si nemyslím, že je vhodné o sobě už v 19 letech něco podobného prohlásit. Doufám, že to někdy v budoucnu budu moct říct.“
Otevřená vědě
Letos úspěšně složila maturitu na gymnáziu v České Třebové. „Spousta spolužáků a učitelů si myslela, že pro mě byla zadarmo. Sice jsem měla nastudováno spoustu o nervové soustavě, ale zase mi chyběl nějaký základ v něčem úplně jiném. Bylo to tedy pro mě úplně stejné jako pro všechny ostatní. Aktuálně nastupuji na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a na Všeobecné lékařství. V ideálním případě bych se chtěla stát doktorkou. Chtěla bych mít taky nějakou zkušenost ze zahraničí. S lékařskou praxí bych ráda kombinovala i vědu.“
Co Evelínu nasměrovalo? „Odmalička jsem se tak nějak trošku, okrajově zajímala o biologii. Potom jsem byla právě v Brně na dni otevřených dveří a zjistila jsem, že můžu zpracovávat kvalitní odbornou práci pod špičkovým vedením Masarykovy univerzity. Přihlásila jsem se k jednomu vypsanému tématu, které se zabývalo neurovědeckým výzkumem. Neučila jsem se z učebnic, ale z odborných prací vydaných ve formě článků, navíc ještě v jiném jazyce, protože ty české nejsou aktuální. Tehdy mi bylo 16. Cením se za to, že jsem byla tak odvážná a šla jsem do toho. Přineslo mi to neskutečné možnosti a příležitosti.“
Následně sepsala práci Neuropatická bolest a imunoreaktivní dynamika: Zkoumání vlivu paklitaxelu na makrofágy mozkových komor. „Jde o reakci mozku na chemoterapii. Naše výzkumná skupina se zabývá malou, i když hlubokou výsečí. Zkoumáme jednu strukturu uvnitř mozkových komor, která se nazývá choroidální plexus. Ten tvoří bariéru mezi mozkomíšním mokem a krví. Zabraňuje prostupu toxických látek z krve do sterilního prostředí mozku. Sledujeme, jak se tahle bariéra mění právě vlivem chemoterapie.“
Cizina je jinde
Evelína se taky dostala mezi 25 nejlepších v anketě Středoškolák roku a absolvovala letní program na Oxfordu. „Byl to hodně velký střet s kulturní realitou. Odnesla jsem si vhled do imunologie, kterou jsme celou dobu probírali do hloubky v angličtině. Výuka tam byla v malých skupinkách maximálně po pěti. Setkala jsem se s velmi individuálním přístupem, který na většině škol v Česku nefunguje. Taky tam byly one-on-one sessions. Diskuze, kdy jsme lektora měli třeba na hodinu vyloženě sami.“
Ke studentce patří i umění. „Už někdy od sedmi let jsem byla v divadelním ochotnickém souboru v České Třebové. Chodila jsem tam na kroužek. Hráli jsme různé muzikály. Přes léto jsem začala jezdit na umělecké kurzy, teď už tam jezdím jako personál. Taky jsem sama vedla dramatický kroužek na našem gymnáziu. Absolvovala jsem kurz Národního divadla. Bohužel momentálně má prioritu studium a věda, na divadlo není tolik času. Umění sice tvoří dobrých 50 procent mě, ale není to cesta, které se chci věnovat profesně. Musím tedy upřednostňovat jiné zájmy.“
No a k tomu ještě Evelína dobrovolničila u děti s poruchou autistického spektra. „Minulý rok jsem si ve škole domluvila individuální studijní plán. Chtěla jsem se rozvíjet po osobní stránce. Věnovala jsem se vědě, divadlu a zkusila jsem si dobrovolnictví s těmito dětmi. Je to téma, o které se taky zajímám, protože souvisí s neurovědou. Bylo to pro mě obohacující a byla jsem ráda, že někde můžu pomoct. Ty děti jsou velmi specifické, velmi čisté. I ta práce s nimi a jejich potřeby jsou specifické.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.