Svět může Chrudimi závidět. Má jedinečnou kolekci plakátů Alfonse Muchy
Hned po vylepení je lidé často strhávali a odnášeli domů. Muchovy plakáty s typickými secesními motivy se staly fenoménem už v době svého vzniku. Třetinu plakátové tvorby světoznámého umělce uvidíte v chrudimském muzeu.
Regionální muzeum v Chrudimi znovu otevřelo stálou expozici s díly Alfonse Muchy, tentokrát nazvanou Alfons Mucha – Euforie ornamentu. Ve dvou sálech si můžete prohlédnout 42 barevných litografií českého malíře Alfonse Muchy (1860–1939). Kolekce prvotisků plakátů, které nikdy nebyly vylepené a mají vynikající kvalitu, patří k největším pokladům sbírky výtvarného umění.
Město Chrudim soubor zakoupilo v roce 1897. V dalších letech ho postupně rozšiřovalo, například o dekorativní panó či plakáty hospodářsko-průmyslových výstav ve Vyškově a Hořicích. „Představitelé tehdejšího chrudimského muzea, muzejního kuratoria jak se tehdy říkalo, byli současně ve vedení města,“ přibližuje ředitelka Regionálního muzea v Chrudimi Klára Habartová. „V Praze je Muchova výstava v Topičově salonu v roce 1897 oslovila natolik, že se rozhodli ji převzít do Chrudimi. Tady měla obrovský ohlas a dokonce se prodlužovala. Město potom litografické plakáty zakoupilo.“
Muchovi a Chrudim
Výstavy v roce 1897 v Chrudimi se Mucha osobně neúčastnil. S manželkou Marií město a svou další výstavu navštívil v roce 1933. K Chrudimi měl bližší vztah, rodina manželky Marie, rozené Chytilové, pocházela právě odsud. S Alfonsem se Marie seznámila v roce 1903. K osudovému setkání došlo v Paříži, kam dívka jela navštívit příbuzné a hodlala u Alfonse Muchy studovat malbu.
Kopii prvního dopisu Marie Chytilové mistrovi Muchovi, který byl o 22 let starší, si můžete prohlédnout v expozici. Muchovi měli svatbu v Praze v roce 1906 a v manželství se jim narodily dvě děti: v roce 1909 Jaroslava a o šest let později Jiří. V roce 1933, při příležitosti výstavy v chrudimském Průmyslovém muzeu (dnešním Regionálním muzeu), muzeum od Alfonse Muchy získalo dokonce pár originálních kreseb. Marie Muchová i po manželově smrti Chrudim navštěvovala a na místním hřbitově je pochovaná společně s dcerou Jaroslavou.
Mátová a šeříková
Expozici tvoří dva sály, které jsou barevně odlišené. „Společně s architektem Ondřejem Čechem jsme vybrali dvě barvy. Ta první je taková mátová, mintová. Druhá je v barvě šeříku. Oba tóny barevné vycházejí z Muchových plakátů. Nejkrásnější pro tento výběr je podoba Jara ze série čtyř ročních období,“ dodává Klára Habartová.
Stálou expozici plakátů tvoří několik tematických celků. Jsou to slavné divadelní plakáty, v další části si můžete prohlédnout dekorativní panó, která byla v 90. letech 19. století velmi oblíbeným typem litografií. Uvidíte například cyklus Roční doby i mladší cyklus Drahokamy s půvabnými ženami a květy v barvách ametystu, topasu, smaragdu a rubínu.
Zajímavý pohled nabízí také Muchovy reklamy na různé výrobky, například sušené mléko společnosti Nestlé z roku 1897 nebo na farmaceutické opiáty, které tlumily bolest. Podrobnosti si můžete poslechnout v audiu. Výjimečným souborem exponátů jsou také dva Muchovy dekorativní talíře s pozlacenými secesními motivy.
Slavná Sarah
V expozici Alfons Mucha – Euforie ornamentu jistě neminete plakát, jehož podobu zná téměř celý svět a stál u počátků mistrovy kariéry. V roce 1894 se totiž Alfons Mucha v Paříži dostal, shodou náhod, k zakázce na divadelní plakát pro hereckou hvězdu Sarah Bernhardtovou. Jeho výtvor mu zajistil s umělkyní pětiletou smlouvu o spolupráci a ta zase odstartovala další zakázky.
Plakát ke hře Gismonda vzbudil senzaci a u Pařížanů měl prý takový úspěch, že někteří sběratelé podpláceli lepiče plakátů, aby jim plakát přenechali. A jak už bylo zmíněno, velmi často se potom Muchovy plakáty ztrácely přímo z reklamních tabulí a plakátovacích ploch.
„Velkou jedinečnost naší kolekce vidím v tom, že je nádherně ucelená a představuje jednu třetinu všech plakátů, které Mucha vytvořil,“ uvádí ředitelka muzea Klára Habartová. „Unikátní je, že díla jsou ve skvělém stavu, takže můžeme vidět původní autentické barvy. Plakáty byly už několikrát vystavovány, ale vždycky se po zhruba tak desetiletém období vrátí do depozitářů, aby si odpočinuly. A nakonec, unikátní je i to, že se město Chrudim nebálo investovat do umění a pro budoucí generace zakoupilo tak jedinečný a rozsáhlý soubor,“ říká Klára Habartová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
