Temný příběh: Divákem svého života v ohlušujícím tichu

„Neskutečně jsem se tam těšila, hlavně na ten moment, až za mnou zacvaknou dveře a nikdo mě nebude nijak obtěžovat, nebude se mnou mluvit. Usnula jsem asi na tři dny v podstatě v kuse, jen s malými přestávkami. Když se člověk vyspí, začne být sám se sebou, nudí se. Z podvědomí se objevují věci, které si ani nepamatujeme, které jsme vytěsnili. Pak u některých lidí přichází krize,“ popisuje Dymáková.

Rozhodující chvíle u každého jindy

Pobyt je v každém případě individuální a nevypadá u všech lidí stejně. „U mě ta krize nastala zhruba v polovině pobytu, a to jsem přemýšlela, že tmu opustím.“

Dymáková musela zlomit klíčový moment: „Najednou jste zbavení vnějších vlivů, které vás v běžném životě obklopují. Nemáte vizuální vjemy. Člověk je jakoby uprostřed plátna a všude kolem vás se projektují různé výjevy. Dává to dohromady různou symboliku, což je úplně nejtěžší překonat.“

Jak zní ticho?

„Do té doby jsem si myslela, že vím, co je ticho. Když se ocitnete v jiném, speciálně upraveném prostředí s několikanásobnou izolací, zjistíte, že co je ticho, vlastně nevíte. Z ticha najednou všechno bolelo.“ V budově bez oken režisérce hodně chyběla hudba. Jak s úsměvem podotýká, nechtěla se ztrestat tím, že by si sama zpívala.

„O terapii tmou jsem v minulosti několikrát slyšela. Nikdy jsem tomu nevěnovala větší pozornost. Potom nastalo životní období, že ke mně zase přišla informace o terapii tmou. V tu chvíli ve mně zarezonovala a najednou nastala obrovská chuť si to vyzkoušet. Věděla jsem, že věc můžu využít i pracovně. Spojila jsem tedy příjemné s užitečným,“ popisuje okolnosti, které ji do tmavého prostředí přivedly.

Bezmasé menu

Ve tmě jedla Dymáková jen vegetariánská jídla. „Byla to pro mě změna. Zjistila jsem, že to tělu dělá neuvěřitelně dobře. Svým způsobem mi za to fakt děkuje.“ Jídlo dostávala jednou denně v nepravidelných časech a přitom nebyla v kontaktu s tím, kdo ho přinesl.

Navíc ji tento jídelníček inspiroval k dalšímu pokusu, kdy přijímá jenom syrovou stravu. „Člověk nepozře nic, co projde tepelnou úpravou nad 42 stupňů. Týden jedu naostro. Ráno si třeba mixuju špenát s banánem, k obědu mám třeba pohanku s avokádovým sirupem a podobně. Variací je obrovské množství.“

Díky speciální kameře s nočním viděním mohla vzniknout obrazová reportáž.