Tenhle DJ roztáčel desky už za Husáka. Co tehdy frčelo?

4. září 2018

Představte si rok 1974. I tehdy se lidé chtěli bavit. Navzdory normalizační éře byla možnost zajít na taneční zábavu. Jiří Mach o sobě tvrdí, že byl prvním profesionálním diskžokejem na východě Čech.

„V té době existovali amatérští DJové, kteří neměli přehrávky. Účastnil jsem se prvních přehrávek u krajského podniku pro film a estrády v Hradci Králové. Bylo nás tam asi sedm. Přehrávky jsme udělali jenom dva, shodou okolností z jednoho okresu. Tehdy mi bylo 24 roků. Člověk měl jeden gramofon a musel vyplnit mezeru mluvením, když vyměňoval desku a nasazoval jehlu,“ vzpomíná.

Změny názvů k obrazu svému

Jakmile mohl Mach profesionálně hrát a dostávat za to honorář, udělal si s kamarády z bývalého kuželníku klub, který zaštiťovala tělovýchovná jednota jako pořadatel. „Hudba se tam nesla docela dobře, navíc atmosféra byla fantastická. Lidé tančili. Až v pozdějších dobách čekali, že je někdo bude bavit.“

Později se přiženil do Prahy, kde pokračoval v činnosti pod Pražským kulturním střediskem. „Hodně se tenkrát hráli třeba Depeche Mode, Senza Una Donna, což si Češi překřtili na Jsem sama doma, další desce In The Army Now zase říkali Jamina. Satisfaction od Rolling Stones jsem hrával často pro návštěvníky z NDR, kteří to jinak nesměli poslouchat.“

Jiří Mach vybíral na akce hlavně rockovou hudbu. „Člověk měl k něčemu přístup a v té době omezené možnosti. Tehdy to bylo jednodušší v tom, že jste vybírali z mála. Taneční hudby české provenience bylo velice málo. Těžko se hledalo něco, na co by lidé tancovali. České písničky začaly být populární až po revoluci.“

DJ ve filmu

V jedné z prvních kaváren s pravidelnou diskotékou vznikal i snímek Vrať se do hrobu. „Tam jsem se mihnul před kamerou. Pamatuju si, že moje tehdejší žena měla v době natáčení narozeniny. Potřeboval jsem koupit kytku, ale produkční mi řekla, ať se o to nestarám. Tehdy jsem měl takový puget jako už nikdy v životě,“ usmívá se Mach.

Dnes už tenhle DJ veřejně nevystupuje, žije ve Svitavách. „Táhne mi na sedmdesát. Hrál jsem až do svých šedesáti. Na diskotéce jste celou noc, většinou až do rána. Máte prakticky dva dny zničené, protože musíte dospávat a vzpamatovávat se.“

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.