Tři novinky, co vlastně nejsou novinky: Sakrapes, Vanžura a Ajeto

1. květen 2018

Minirecenze tří alb přináší tento díl Folkových pohlazení. Přestože jde převážně o nahrávky fungl nové, přinášejí hudbu spíše tradiční, v jednom případě jde téměř o archeologický nález a světe div se: i starší písně, či oldies pojetí, může být pokrokové.

Dámské trio Ajeto vyrostlo na folkové "portovní" muzice slavných osmdesátých let. Hanka Nedvědová, Dáša Pařízková a Hanka Řeháčková mají to tradiční až romantické souznění hodných kytar a vokálů pod kůží, tahle muzika je jim přirozená  a nehodlají z ní ustoupit či dělat něco proto, aby se zalíbily hudebním kritikům, či přesvědčily posluchače jiné hudby, že by je snad měly zajímat. Stojí si za svým. Už opravdu hodně let. Je vlastně vzácností vidět i jednotlivý písničkářský potenciál takhle spojený v jednu kapelu, protože každá z nich autorsky do repertoáru přispívá. To samo o sobě stačí a vidím obrovské či dokonce většinové folkové publikum, které možná stárne, ale tahle muzika je pro ně přesně to pravé. Nedávno si pro své příznivce ve spolupráci s vydavatelstvím Good day records připravily krátce hrající čtyř písničkové cédéčko nesoucí název kapely: Ajeto. 

Druhá recenze se týká alba Dal a má dáti, což je autorský projekt jistého Petra Vanžury. Tento trutnovský  divadelník při úklidu objevil pětadvacet let starou amatérskou nahrávku svých písní, převážně melancholicky laděných, zachycujících vzpomínky na ranou dospělost, vojenskou službu či první opravdové lásky. Ve spojení s uznávaným žánrovým aranžérem Petrem Novotným vytvořili koláž více či méně známých chlapských hlasů žánrových zpěváků, také si řádně ve studiu pohráli s hudbou a aranžemi a výsledkem je vlastně takové splnění autorova snu, které však může udělat radost jakémukoliv vnímavému posluchači, věřím že i mimo rámec folkové hudby. Vyšlo u vydavatelství Folk žije!

Třetí album nám poslala brněnská skupina Sakrapes, která je sestavena ze zkušených a převážně i dost vrásčitých muzikantů brněnské bluegrassové scény. Ovšem pánům to hraje naprosto skvěle, album se jmenuje Navždy a den a všech 14 písní jsou vlastně melodické bluegrassové songy, dobře otextované i několika známými textaři. Sakrapes zůstávají svým pojetím bluegrassu  velmi srozumitelní, jakoby chápali to, co mnoha současným Bg kapelám uniká - jde především o hezké  písně, původně vlastně o taneční muziku Apalačských horalů - nikoliv o instrumentální ekvilibristiku či rychlostní závody, jak jsme často v tomto svérázném žánru svědky...

Spustit audio