Tři roky v Německu změnily celou rodinu. Stěhování jako životní křižovatka

Znamenalo to změnu školy pro tři děti, jazykovou bariéru a zcela neznámé prostředí. Jako rodiče ale předpokládali, že zkušenost se životem v jiné zemi jim může do budoucna přinést větší samostatnost, schopnost přizpůsobit se změnám a přirozeně také znalost dalšího jazyka.

Děti a stěhování

Každé z dětí se se stěhováním vyrovnávalo jinak. „Nejstarší dcera změnu přijala poměrně dobře, prostřední dcera se odjezdu bránila a nejmladšímu synovi byla situace víceméně jedno,“ popisuje okolnosti odjezdu Jiřina Sochacká. V průběhu času se ale jejich pocity měnily a mění. „Když se jim něco nedaří, je to celkově horší, ale jindy jsou na dobré vlně. Mají už spoustu nových kamarádů,“ dodává.

Čtěte také

S Bohem, manželkou a hudbou. Životní poslání zavedlo Mariana Kuryla do Pardubic

Právě školství bylo pro rodinu jedním z největších překvapení. Německá základní škola trvá čtyři roky a potom se děti podle studijního zaměření a předpokladů vydávají na různé typy škol. Rodina si také musela zvykat na odlišný přístup ke komunikaci mezi rodiči a školou. Zatímco v Česku byli zvyklí na větší spolupráci rodičů, učitelů a dětí, v Německu převažuje pocit, že rodiče nemají do školních záležitostí příliš zasahovat.

Pobyt v zahraničí ale nepřinesl změny jen dětem. Jiřina Sochacká kvůli stěhování přerušila zaměstnání a získala čas věnovat se sama sobě. Začala více číst, sportovat, chodit na procházky a věnovat se věcem, na které dříve neměla čas. Zpětně proto stěhování vnímá jako zásadní životní křižovatku. Rodina se přitom plánuje vrátit do Česka. Ani návrat ale nebude jednoduchý – děti budou muset dohnat některé učivo a znovu si vytvořit vztahy se spolužáky, rodiče budou mít nové pracovní pozice.