Tři životy ležácké dívky dostaly rodokmen s fotografiemi a medailonky

„Člověk se cítí už jako starší osoba. Roky přibývají. Není to tak jednoduché. Nepřeju si nic slavit. Nebaví mě to. Stačí děti, když mají nějakou oslavu. Když člověk vidí, co se děje ve světě, tak je celý život náročný,“ uvedla k blížícím se 86. narozeninám.

Vylepšené dílo

Co konkrétně obohatilo Jarmilu i Camillu, tři životy ležácké dívky? „Do knihy napsaly řádky i nevlastní sestry maminky. Je tam vzpomínka pamětníka Renka Čáslavského, který asi jako šestiletý chlapec šel se svou babičkou tajně na Ležáky po vypálení. Přibyly tam fotky a vzadu je vlepená obálka s velkým skládacím rodokmenem. U snímků blízkých a příbuzných jsou z druhé strany medailonky,“ říká Jarmila Doležalová mladší.

Z publikace Ležáky známé i neznámé|foto:Eva Horáková, Český rozhlas

Raději pro svůj klid znovu ověřila v matrikách narození data. „Několik fotografií chybí, protože například tatínek maminky Josef Šťulík byl ze šesti dětí a několik jich umřelo ještě v šestinedělí.“

A Doležalová starší doplňuje: „Je tam taky dopis mého dědečka, což byl tatínek maminky, který byl tři roky v koncentračním táboře Buchenwald. Napsal synovi domů dopis v němčině, který Jarmila přeložila.“

Odkaz dnešní generaci

Co by si měli dnešní mladí lidé z Ležáků a z válečné historie odnést? „Vždycky si přeju, aby když odcházejí z besedy anebo přednášky, tak neviděli jenom Ležáky a tragédii. Aby si uvědomili, čím ten jednotlivec jako třeba maminka prošel. Jak ji odvlékali, postupně připravovali o rodiče. Čím si vlastně prochází dodnes. To jsou její myšlenky, které nevidíme za tváří člověka. Probouzí se s tím a je jí líto, že nemůže udělat s hrnečkem kafe pohyb časem a dát ho mamince v koncentračním táboře. Trápí se, že třeba nacisti nevybrali její krásnou sestřenici místo ní. Jestli nežije na něčí úkor. Obrečela jsem to, ale vypsaly jsme se z toho,“ uzavírá Doležalová mladší.

Jak vypadá interaktivní komiks o ležácké tragédii? Poslechněte si celý rozhovor