Uhersko je vesnice jako malovaná

V Uhersku žili lidé už v pravěku, dokládají to rozsáhlé vykopávky z doby kamenné a bronzové. Jméno obec získala buď podle toho, že kdysi uhořela nebo podle Uhrů, se kterými místní v raném středověku obchodovali. Poprvé se název Uhersko objevil v Dalimilově kronice v roce 1308. V těch nejstarších dobách tam bývala významná tvrz, zřejmě naproti o pár set let mladšího mlýna. Ten stojí nedaleko vlakové zastávky Uhersko na hlavní trase Pardubice – Morava.

Barokní kostel a statek

Od železniční zastávky dnes vede turistická trasa celou obcí až do krásné přírody v jejím okolí. Po cestě mohou turisté obdivovat řadu zajímavých památek, včetně dominanty obce, kostela Nanebevzetí Panny Marie postaveného tam v roce 1704. A zajímavý je také tvar návsi a vlastně celé vesnice. Ten svědčí o jejím poměrně značném stáří, protože je postavena do tvaru tzv. okrouhlice a tak stavělo vesnice původní slovanské obyvatelstvo.

Náves s kostelem a statkem, obec je stavěna to tzv. okrouhlice, z návsi vede řada uliček|foto: Šárka Rusnáková

Náves zdobí také nejstarší dochovaný obytný dům v obci. Je jím statek, který pochází už z 16. století. Jeho současná podoba je z 18. století, kdy tento hospodářský dvůr i celou obec získala, přestavěla a zmodernizovala šlechtická rodina Kinských.  A i když se na něm dodnes hospodaří, současní majitelé to činí s velkou úctou, jedná se totiž o kulturní památku. Že jde o historicky cenné objekty, je znát na první pohled. Třeba podle podloubí, které spojuje obytnou část statku s technickým zázemím. Díky němu to tam vypadá trochu jako na zámku. A dřevěná věžička tamní historické  vodárny pak zase připomíná věž kaple, jen zvon chybí.  

Od sgrafit až k letohrádku

To, čím asi nejvíc Uhersko zaujme, jsou sgrafita, která tam ve 20. a 30. letech 20. století vytvořil uherský rodák, akademický malíř Alois Mudruňka. Sgrafity ozdobil v Uhersku pět budov. Na obecním úřadě vytvořil například výjevy ze života tří slavných českých osobností – Jana Husa, Jana Žižky a Jana Amose Komenského, budovu sokola vyzdobil ornamenty, řeznictví pak veselými „reklamními“ poutači a na rodném domě vyobrazil svou rodinu, připomněl její selský původ a připsal oblíbené Masarykovo: Nebát se a nekrást. Není divu, že se to nacistům za války nelíbilo a sgrafita musela být zamalována. Místní to ale udělali tak, aby je bylo možné znovu odkrýt. I proto je návštěvníci obce mohou obdivovat i dnes.

8 fotografií

Co se na rozdíl od sgrafit v Uhersku nedochovalo, je zámeček v lesoparku za vesnicí. Býval to letohrádek Neulust nebo Theresienlust, jak se mu říkalo podle kněžny Terezie Kinské, pro kterou ho nechal postavit její bratr na přelomu 18. a 19. století. Říká se, že pak Kinští prohráli Uhersko v kartách. Každopádně po jejich odchodu začal letohrádek pustnout tak, že po něm zůstaly jen základy. Ty ale obec upravila a propojila s naučnou stezkou. Neulust se tak stal oblíbeným místem nejen k odpočinku, ale také jako začátek výletů do okolní krásné přírody. Třeba do nedaleké přírodní rezervace Bažantnice nebo k rybníku Lodrant.