UNICEF pomáhal u nás dětem po 2. světové válce a pomáhá i teď na Ukrajině. Svět se příliš nezměnil

UNICEF (Dětský fond OSN) je hlavní světovou organizací, která se zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje.

Pracuje s místními komunitami i vládami ve 157 zemích světa, aby těm nejpotřebnějším poskytl okamžitou humanitární pomoc i dlouhodobý rozvoj v oblastech zdravotní péče, vzdělání a ochrany dětí.

Celosvětová působnost mu umožňuje široce využít znalostí a zkušeností spojených s pomocí dětem, zatímco stálá přítomnost v místech pomoci znamená, že je fond připraven okamžitě zasáhnout v případě potřeby.

Kolega mi poradil: Nikdy lidem neukazuj, že se bojíš. A já se toho držím. Jak říká české přísloví: nic není tak horké, jak se to uvaří.
Pavla Gomba, výkonná ředitelka české pobočky UNICEF

Co vás nejvíc zaměstnává v poslední době?
Samozřejmě, nyní je velmi aktuální Ukrajina. A pro nás je to vlastně symbolické. Protože UNICEF loni v prosinci oslavil 75. narozeniny. A v počátku také UNICEF pomáhal i na našem území, v Československu a v okolních zemích pomáhal dětem postiženým válkou. A nyní znovu pomáháme dětem zasaženým válkou. Tak si myslím, že to mnohé o světě napovídá.

Čtěte také

Pavla Gomba: Pomáhat dětem, to je moje „zdravá závislost“. Nikdy mě to nepřestane bavit a motivovat

Samozřejmě ta pomoc je nyní jiná, vypadá to trošku jinak, nicméně můžeme říct, že se toho tolik na světě nezměnilo a děti stále ohrožují války a nejrůznější ozbrojené konflikty. Zkrátka problémy dospělých.

Úplně každého z nás se ten konflikt na Ukrajině dotkl. A pro český UNICEF je to výjimečná situace, protože se rozjely programy přímo na našem území. Dříve měli lidé tuto organizaci spojenu s pomocí někde jinde, v Africe a daleko. Ale my vždy pomáháme tam, kde je to nejvíce zapotřebí. A teď je to potřeba i u nás a v okolních zemích.

Nejhorší situace je pro děti, které na Ukrajině zůstávají. Skrývají se ve sklepích, nemohou chodit do školy a nemají přístup k lékařskému ošetření. Příběhy, které slyšíme od našich kolegů přímo z terénu, jsou opravdu dojemné a srdcervoucí.

Ale nemůžeme zapomenout ani na ostatní oblasti světa, kde také děti potřebují pomoci. Takže zůstáváme tam, kde je to zapotřebí.

Co vás v poslední době nejvíc potěšilo?
Obrovskou výhodou mé práce je, že jsem v kontaktu s lidmi z celého světa. Není na Zemi stát, kde bych neměla kolegu nebo kolegyni. A některé příběhy sleduji dlouhodobě. Takže mám obrovskou radost, že jsem z mého oblíbeného Bhútánu dostala zprávu od svého malého, ale teď už vlastně dospělého, dětského mnicha Dodžiho.

Čtěte také

Hradecký rozhlas získal děkovný certifikát UNICEF za podporu projektů Dětského fondu OSN

On byl tady u nás v České republice na operaci a teď mi přes Facebook napsal, že se mu daří dobře, že chodí hrát fotbal a že se těší, že mu napíši.

Dostala jste nějakou radu do života, které se držíte?
Dostala jsem nádhernou radu od svého kolegy z Irska, naštěstí na samotném počátku mé práce pro UNICEF. On mi řekl: Nikdy lidem neukazuj, že se bojíš. A já se toho držím. Takže i když kolem všechno padá a hroutí se, je mnoho problémů, tak i ve vztahu k mým kolegům a lidem okolo se to snažím odfiltrovat a šetřit je.

Protože jak říká české přísloví: nic není tak horké, jak se to uvaří. Takže se spousta problémů někdy vyřeší úplně samo od sebe a někdy třeba jen s malou pomocí.

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s výkonnou ředitelkou české pobočky UNICEF Pavlou Gomba si můžete poslechnout v našem audioarchivu.