Úvaha o Pesachu
V sobotu 19. dubna večer začíná s počátkem 15. dne hebrejského měsíce nisan židovský svátek Pesach neboli "Svátek překročení". Věnujimu následující fejeton, zařazený také do knihy rozhlasových fejetonů "Od Chanuky do Chanuky".
S příchodem sobotního večera začíná letošní židovský Pesach, připomínka vysvobození Židů z egyptského otroctví. Je to svátek velice starý: židovská tradice dokonce zcela jednoznačně uvádí, že Židé vyšli z egyptské poroby 15. dne hebrejského měsíce nisan roku 2448 židovského letopočtu, což odpovídá prvnímu úplňku v období březen-duben roku 1312 před letopočtem občanským. Pravda, kdybychom v oné době mohli o nějakém březnu či dubnu uvažovat. Budeme-li židovské tradici věřit, Pesach se letos bude slavit po třítisící tři sta dvacáté. Z hlediska židovských národních i duchovních dějin je to převratná událost. Má se za to, že prožitek egyptského otroctví a následného vysvobození stmelily Židy v jeden národ, a u vědomí toho proto Pesach dodnes slaví nejen Židé nábožensky praktikující, ale i veskrze sekulární: všichni, kdo tyto dějiny považují za své a kdo se na nich chtějí nadále aktivně podílet.
První pesachový večer se židovské rodiny na celém světě sejdou doma u slavnostně prostřeného stolu a společně čtou knihu pesachového vyprávění zvanou Hagada. Děti podle ní kladou otázky a dospělí odpovídají: Proč je povinností vyprávět z generace na generaci příběh vysvobození, zázračný příběh o pozvednuté lidské důstojnosti a nově nabyté odpovědnosti za sebe i za svět? Proč se o Pesachu máčí hořké byliny ve slaně vodě - na paměť trpkého života a slz dávných předků prolitých v době útisku? Proč se nejí nic kvašeného? Protože kvas symbolizuje zlo kypící v každém z nás, jehož se máme vystříhat. Proč zlovolný vládce došel trestu? Proč člověk nemá být malomyslný ve chvíli strázně a proč je třeba projevovat vděčnost za všechna dobrodiní života? Proč víra dává sílu a věrnost přivádí pomoc? Kvůli tomu všemu je v Hagadě řečeno: "V každém pokolení je povinností každého Žida vidět sama sebe, jako by on sám vyšel z Egypta."
Říkám si, zda by Pesach zůstal v židovském společenství takto živý, kdyby byl připomínán jen jako význačné datum v národní historii - jako pouhá vzpomínka a výročí. To by pak v novinách, alespoň těch židovských, vyšel sobotního rána článek nazvaný: "Třítisící tři sta dvacáté výročí odchodu z Egypta". V něm by se nebohý novinářský elév snažil na dvanácti řádcích popsat, co se kdysi seběhlo, a proč by o tom čtenáři měli vědět i dnes. Anebo spíše by to dopadlo jinak: editor by nakonec článeček o dávné cestě ke svobodě vyškrtl, protože by usoudil, že dané téma se dá vyjádřit aktuálněji a že číslo 3320 publikum nezaujme: cifra je to jaksi neskladná, navíc v daném případě by letopočet musel být jiný od základu; řekněme alespoň 3500, aby vůbec po všech těch staletích stálo za to psát o jedné národní historické epizodě.
Ale je tu ještě třetí možnost, nejpravděpodobnější: kdyby Židé ve své historii uvažovali o Pesachu jako o minulosti, datu a výročí, žádné židovské noviny by už neexistovaly. Nebyly by noviny a zřejmě dobrých pár tisíc let ani Židé sami. Protože tam, kde lidé neprožívají vlastní dějiny jako současnost, ale jako čísla, kde jim minulé události nejsou mostem, po němž jdou se všemi předchozími generacemi odněkud někam, tam už vlastně není ani přítomnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
